Kypr

Hlavní město: Nikósie (Lefkosía)
Rozloha: 9 251 km²
Počet obyvatel: 689 565
Státní zřízení: republika
Měna: euro (EUR)

Charakteristika: požitkáři, společenští, ctí tradice a staré zvyky
Co nemají příliš v oblibě: emancipaci, rozdělení ostrova, pěší chůzi
Co mají rádi: čerstvé jídlo o mnoha chodech, sv. Barnabáše, svatby
Co je typické: množství klášterů, kyperská vína, zrození Afrodité

Kypřané

Jsou - jako všichni jižané - usměvaví, přátelští, požitkáři. Rádi popíjejí sladká kyperská vína a povídají si. Nespěchají. Zachovávají množství tradic a zvyků. Oblíbenými všelidovými svátky jsou oslavy na počest určitého světce "panagyrie". Nejpopulárnější jsou 24.-25. ledna (klášter sv. Nofyta v Páfu), 22.-23. dubna (klášter sv. Jiří u Lemesu), 14.-15. srpna zesnutí Matky Boží (klášter Kykkos), 7.-8. září narození Panny Marie (tamtéž) aj. Kolem příslušných kostelů a klášterů se konají trhy.

Kyperská svatba

"Po obřadu v kostele následuje hostina uspořádaná obvykle venku, případně v největší místnosti vesnice. Novomanželé přijímají blahopřání, hosté (někdy i přes 1 000 lidí!) se seřadí a předávají dary, což jsou nejčastěji zlatý nebo stříbrný řetízek s křížkem nebo obálky s penězi. Peníze jsou často připichovány k šatům nevěsty a ženicha během jejich rituálního tance, jež je jediným kyperským lidovým tancem, při kterém spolu tančí jeden muž s jednou ženou. Při tanci ženich a nevěsta pevně drží kapesník. Pro zajištění plodnosti roztříští novomanželé granátové jablko. Hosté pak dostanou od novomanželů krásně zabalený sladký bochánek nebo kandované mandle. Během pohoštění se zpravidla podává jídlo z jehněčího nebo skopového masa "kleftiko". Zpívá a tancuje se až do rána." (Kypr, S. Bryčkova a kol., Olympia 2001)

Afroditin ostrov

V místě dnes zvaném Petra tu Romiu se prý podle dávných bájí poprvé vynořila z vln božská Afrodité, řecká bohyně lásky a krásy. Legenda praví, že to byla právě ona, kdo zasadil na ostrově první granátovník. Granátové jablko se stalo posléze jejím symbolem. Dodnes je peřd novomanžely vycházejícími po obřadu z pravoslavného kostela rozbíjeno granátové jablko - znak plodnosti - tak, aby z něj vylétlo co nejvíce zrníček...

Naslouchejme Homérovi, který se ve svém díle zmiňuje o Afroditině chrámu v Páfu: "...úsměvná Afrodité zas kvapila na ostrov Kypros do Páfu, kde má svůj háj i s oltářem oběti plným." Podle helénské tradice byl Kypr tedy považován za ostrov krásy a lásky. Jeho historie byla ve skutečnosti mnohem prozaičtější.

Strategická poloha

Díky své strategické poloze ve Středozemním moři byl ostrov v minulosti cílem okupace mocných říší i států, mj. Asýrie, Byzance i Arabské říše. Ve 12. století jej obsadili křižáci a vytvořili zde království. V 15. století jej ovládla Benátská republika, roku 1571 byl dobyt Turky. Od roku 1878 byl pod britskou okupací. Roku 1960 byla vyhlášena nezávislost. V roce 1974 začalo Turecko okupovat sever ostrova jako odpověď na pokus řecké vojenské junty o anexi ostrova, roku 1983 zde byla vyhlášena Severokyperská turecká federativní republika, která je však uznávána pouze Tureckem.

Dnes je Kypr rozdělen do 6 krajů.

Rozdělený ostrov

"Od roku 1974 rozděluje Attilova linie Kypr na řeckou a tureckou část. Domy obrostlé plevelem stojí v opuštěném hraničním pásmu. Pro obyvatele ostrova je hranice neproniknutelná, tak jako kdysi zeď oddělující oba německé státy. Turisté míjejí denně pohraniční stráže: naproti tomu vzájemné návštěvy řeckých a tureckých Kypřanů obou stran jsou nadále zakázány." (Lexikon zemí 2000)

Pravoslavná zbožnost

Obyvatelstvo tvoří kyperští Řekové (80 %) a kyperští Turci (asi 19 %), stále posilovaní tureckými přistěhovalci a armádou. Věřící se hlásí k pravoslaví (80 %) a k sunnitskému islámu (19 %).

Kypr se stal jednou z prvních evropských oblastí, kde zapustilo své kořeny křesťanství. U chrámu sv. Kyriaki byl u mramorového sloupu bičován apoštol Pavel. Spolu s ním šířil křesťanství i sv. Barnabáš, rodák ze zdejší Salamíny. U Kypřanů je tento místní světec velmi populární. Dodnes má řecká ortodoxní církev na ostrově značný vliv, je dokonce bohatší než stát. Největší a nejmocnější klášter je Kykkos. Dnešní mniši rádi ukazují poklady minulosti turistům, dokonce i ženám. Ty jsou však podle jejich představ nečisté. Z hlediska etikety to znamená, že nesmějí např. vstoupit do sakristie kostela.

Kyperské hospodyňky

Udivují nezávislostí na průmyslově vyráběných produktech. Pečou svůj chléb, připravují sýry, udí vepřové. Ve srovnání s ostatními středomořskými oblastmi nespotřebují tolik rostlinného oleje. Používají suroviny z biblických dob: fazole, čočka, mandle, fíky, datle a aromatické byliny. Emancipace je také na úrovni biblických dob...

Polotovary takřka nepoužívají, svůj čas věnují přípravě čerstvého jídla. Při nákupu surovin se řídí zlatým pravidlem: co není čerstvé, to nechtějí.

Když se narodí dcera, přibudou starosti. Podle tradice je nutné ji zaopatřit věnem. Většinou se jedná o dům nebo byt. Z tohoto prostého faktu vyplývá neukončená stavba domů, patrná na první pohled. Z betonu čouhají železné pruty čekající na využití. Poskytují totiž možnost jednoduché nástavby patra pro novomanžele...

Salát z lilků - melintzanosalata

4 velké lilky, 2 stroužky česneku, 2 lžíce olivového oleje, půl citrónu, 3 lžičky jemně nakrájené petrželky, pepř, sůl

Lilky zalijeme vařící vodou tak, aby byly ponořené, a uvaříme je doměkka (asi 15 minut). Pak je oloupeme a utlučeme v hmoždíři společně s česnekem, solí a pepřem. Nakonec vmícháme po kapkách olej, a citrónovou šťávu a přidáme petrželku.

Není už co kácet

S trochou nadsázky by se dalo říci, že Kypřané projedli své lesy (pokrývají jen 18 % plochy). Ke kyperské kuchyni totiž patří přípravy pokrmů na dřevěném uhlí...

Hlavním jídlem dne je večeře, skládající se nejčastěji z deseti chodů (meze). Mezi Kypřany je nejoblíbenější skopové, ale na stole se nejdříve objevují jiné lahůdky. Tři druhy pomazánek: talaturi (jogurt s okurkou, a česnekem a mátou), růžová pomazánka z jiker a melintzanosalata (pasta z pečených lilků). Pak ovčí nebo kozí sýr chalumi opečený na dřevěném uhlí, dolmades (závitky z vinných listů s mletým masem), vepřové maso s koriandrem dušené na víně, baklavas (piroh z listového těsta s oříškovou náplní, zalitý růžovou vodou a medem), šamiši (koblihy s krémem) aj... Ke konci stolování se podává skopové žebírko, které ovšem konzumují jen ti nejvytrvalejší.

Po každém jídle se podává káva. K pití jsou tradiční kyperská vína (Commandaria, Polomino Gold, Otello aj.) a pálenka Zivanja.

Víno králů

"Legendární kyperské víno Commandaria se stalo v Evropě známé za vlády Richarda Lví srdce, kterému zachutnalo tak, že mu říkal "véno králů a král vín". Vyrábělo se už tisíc let před křižáky... "Nech hrozny na slunci deset dní a deset nocí. A pak ještě pět dní ve stínu. A ještě pět ve džbánu.", to je recept z knihy Hésioda (8. stol. př. n. l.) Díla a dny. Tento postup se změnil jen velmi málo. Commandaria se vlastně nevyrábí z hroznů, ale rozinek...

V roce 1363 jím v Londýně při "hostině pěti králů" pohostil starosta města Eduarda III. Anglického, Davida Skotského, Jana Francouzského, Waldemara Dánského a Petra I. krále Kypru." (Kypr, S. Bryčkova a kol., Olympia 2001)

Doprava

Náročná pro našince tím, že se jezdí vlevo. Řidič ze zahraničí musí být vybaven mezinárodním řidičským průkazem. Kypřané jezdí autem hodně a rádi. Řídí klidně, dopravní značky respektují, když se jim chce. Pěšky chodí po ostrově hlavně turisté. Železnice zde neexistuje.

Zajímavosti

Přepočteno na počet obyvatel se na Kypru prodá nejvíce cigaret na světě, mají tady nejvíce aut, nejvíce vysokoškoláků a - možná - i nejvíce klášterů (sv. Neofyta, sv. Ondřeje, Kykkos, sv. Kříže, aj.). na poměrně malém území se nachází podivuhodné množství památek všech věků. Chirokitia z 7.-6. tisíciletí př. n. l. je jedním z nejstarších lidských sídlišť. Byly tu objeveny základy malých domů ve tvaru včelích úlů...

Antických památek má ostrov přehršle: gymnasion a divadlo v Salamíně, římské fórum v Kourionu, soška rohatého boha plodnosti v Engomi, nádherné mozaiky v římských vilách v Páfu aj.

Středověk tu zanechal stopy ve formě vznosných gotických katedrál (Agia Sofia v Lefkosii, sv. Mikuláš ve Famagustě). Po turecké nadvládě zbyly mešity a bašty.

Přístav Famagusta se pyšní citadelou s Othellovou věží (z 12. století). Ta byla patrně dějištěm Shakespearova dramatu Othello.

Typickým kyperským produktem je sladké dezertní víno s dlouhou tradicí "Commandaria Saint Barnabas".

ZDROJ: KOCOURKOVÁ, Jarmila. Jiný kraj, jiný mrav: jak se chovat v cizině. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003, 164 s. ISBN 80-703-3774-5.