Ingrid, Anděla (Mericiová) a Antonie (Werrová)

Dnes má v občanském kalendáři svátek Ingrid. Toto jméno má severský původ a dříve znělo Ingerid. Jazykovědci je vykládají poměrně složitě ja­ko Jezdkyně boha Ing(w)a"". Podle severské mytologie byla jednou z valkýr, ženských nadpřirozených bytostí podobných našim divoženkám. Valkýry byly stejně krásné a ztepilé jako naše víly, ne však tak míru­milovné. Nejenomže hrozivě mávaly zbrojí, ale na okřídlených ořích lé­taly divoce vzduchem. A nejčastěji nad bitevním polem, odkud doprová­zely duše padlých bojovníků do Valhaly vzdávaly tak poslední čest hrdinům svého lidu. Jméno Ingrid se u nás stává stále oblíbenějším, snad díky mnoha domáckým podobám, které nabízí. Jenom posuďte: vedle Ingridky jim můžete říkat Inko, Ino, Inuško nebo Inočko. No nezní to pěkně?
V českém církevním kalendáři dnes nacházíme neméně pěkné jméno -Andělu. Vysvětlit jeho význam není věru těžké. Základy má v řeckém angelos, což znamená „posel (Boží)", tedy „anděl".
Kalendář nám dnes připomíná památku Anděly Mericiové. Narodila se 1. března roku 1474 v Desenzanu (Itálie) na jižním konci jezera Lago di Garda. Již v mládí se zřekla světského života a cele se věnovala charitativní práci. Od roku 1516 žila v Brescií a v roce 1525 se odtud vydala do Palestiny. Po návratu založila ženskou společnost, kterou pojmenovala podle své patronky sv. Voršily. Papež Klement VII. její iniciativu přivítal, řád 25. listopadu 1535 potvrdil a Andělu jmenoval první představenou. Řád voršilek se stal hned od počátku směrodatným pro společný náboženský život žen a je pokládán za vůbec nejslavnější ženský řád zabývající se výchovou a vzděláním. Anděla Mericiová zemřela po naplněném životě 27. ledna roku 1540 v Brescii a pochována byla v kostele sv. Afry, který se od 2. světové války jmenuje S. Angela Měřici. Vstoupí-li návštěvník do tohoto kostela, octne se v jiném světě: v malé postranní kapli vpravo od hlavního oltáře je skleněná schránka s tělem řeholnice, jinak je všude hluboké ticho a zvláštní klid.
Také další dnes připomínaná žena byla zakladatelkou řádu. Jmenovala se Antonie Werrová a narodila se 14. prosince 1813 ve Wurzburgu (Bavorsko) . Jejím celoživotní heslem byla devíza „Bůh je pravda". Založila společnost, jejíž náplň byla poněkud zvláštní - jeptišky se staraly o ženy propuštěné z výkonu trestu. Nejprve se tato skupina přeměnila na záchranný ústav a v roce 1855 na Kongregaci služebnic sv. Dětství Ježíšova. V roce 1902 koupily řádové sestry bývalý premonstrátský klášter Oberzell v Zellu nad Mohanem. Svou péči o propuštěné vězenkyně vykonává řád až do dnešních dnů. Jak je vidět, nahrazuje celá řada podobných řeholí svou činností funkce, které společnost i stát trestuhodně zanedbávají, protože se jim zdánlivě nevyplatí. Někdo to však dělat musí, jinak zmizí i ty poslední zbytky lidskosti, které na světě ještě jsou.