Žaneta, Jan

Svátek mají Žaneta, Jan.
V občanském kalendáři má dnes svátek Žaneta. Toto jméno je odvozeno od francouzského tvaru Jeanette, což znamená česky Jana. Taje ženským protějškem jména Jan, jež má základ v hebrejském Jochánán a znamená „Bůh je milostivý".
Jan má dnes svátek podle církevního kalendáře. Dnes si připomínáme velice slavného nositele tohoto jména  je jím autor čtvrtého evangelia, zvaný často také „Jan od Latinské brány". Byl apoštolem a zřejmě přežil všechny své druhy. Je také jediným z nich, který zemřel přirozenou smrtí. Ovšem ani jemu se nevyhnulo pronásledování a mnohokrát se ocitl v ohrožení života. Jan byl synem Zebedea a Salome a pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera. Jeho bratrem byl Jakub Starší, rovněž apoštol. Před svým povoláním za učedníka Kristova si Jan vydělával na živobytí jako rybář. Měl tedy totéž povolání jako Šimon-Petr a Ondřej. Jan byl také nazýván „miláček Páně", protože mu Ježíš mnohokrát dával přednost před ostatními. V evangeliích se říká, že Jan vroucně miloval svého Pána a byl jím stejně milován. Také s Petrem pojilo rybáře Jana od Genezaretského jezera hluboké přátelství, které spočívalo snad v jejich podobném původu.
Podle církevní tradice přišel Jan kolem roku 69 do Efesu. V roce 95 byl prý zatčen, ale v zajetí nezemřel. Podle legendy byl prý strašlivě mučen a nakonec vhozen do kotle s vřelým olejem. Olej se však prý změnil v občerstvující lázeň, z níž vystoupil Jan nezlomen, ba ještě posílen. Zpráva o zázraku se rychle rozšířila a císař Domitianus se jí tak zalekl, že Jana raději propustil a poslal do vyhnanství na ostrov Pátmos. Tam napsal Jan svou slavnou Apokalypsu. Když zemřel krutovládce Domitianus, vrátil se apoštol opět do Efesu, aby tam napsal své evangelium, v pořadí čtvrté (Marek, Matouš, Lukáš, Jan). Okolo roku 101 zemřel Jan ve vysokém stáří v Efesu. O tom, kde byl pohřben nebo kde zůstaly jeho ostatky, není nic spolehlivého známo. Některé prameny uvádějí, že byl pohřben na pahorku u Efesu (Turecko).
Jan vždycky patřil k velice oblíbeným světcům. Jenom namátkou je patronem teologů, úředníků, notářů, sochařů, malířů, písařů, spisovatelů, knihkupců, knihtiskařů, vazačů knih, výrobců papíru, vinařů, řezníků, sedlářů, výrobců zrcadel, rytců, svíčkám a košíkářů. Je také patronem přátelství a pomáhá proti otravám, spáleninám, bolestem nohou a padoucnici.
Nejslavnějším a nejznámějším obyčejem o svátku sv. Jana je svěcení Janova vína, zvaného také Janova láska. Tento zvyk se udržuje především ve vinařských oblastech. Po požehnání podává kněz věřícím kalich s posvěceným vínem a říká: „Napij se lásky svatého Jana ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého." Tak se děje i v rodinách. Tento obyčej má ochránit proti nemocem těla i duše a především uchovat přátelství a mír mezi lidmi.