Vzájemná korespondence
O výměně dopisů platí totéž, co o pozdravu - napsat je slušnost, odpovědět povinnost. Odpovídáme třeba i krátce, ale co nejdříve. Zvláště pak v případech, kdy je nám adresována konkrétní prosba.
Součástí etiky společenských vztahů je i listovní tajemství. Respektujeme ho jak ve služebním styku, tak v nejužší rodině. Na pracovišti platí, že dopisy, na kterých je uvedeno nejprve konkrétní jméno a pak teprve název firmy, předáváme neotevřené konkrétnímu adresátovi. A to i v případech, že jde o dopisy evidentně služební (v obálce s hlavičkou jiné organizace). Pouze dopisy, které mají na prvním místě název organizace a pak konkrétní jméno, je možné otevírat v sekretariátě. Soukromí a individualitu ctíme i v nejužší rodině, neotevíráme v žádném případě dopisy partnerovi, ale ani svým dětem. Jestliže se nám stane, že jsme omylem či z jiných velmi vážných důvodů otevřeli dopis adresovaný někomu jinému, je samozřejmé, že se musíme omluvit, případně své důvody řádně vysvětlit.
Na pohlednice a korespondenční lístky nepíšeme pochopitelně žádná sdělení, která by nemohla číst třetí osoba. Korespondenční lístky používáme ve výjimečných případech. Jsou obvyklé spíše ve styku anonymního jedince s institucí (odpovědí na různé ankety, soutěže a pod.).