Belgie

Hlavní město: Brusel
Rozloha: 32 542 km²
Počet obyvatel: 10 511 382
Státní zřízení: federativní konstituční monarchie
Měna: euro (EUR)

Charakteristika: jazykově rozštěpení, pragmatičtí, trpěliví
Co nemají příliš v oblibě: Vlámové Valony (a naopak), spěch, obezitu
Co mají rádi: Evropskou unii, různé druhy piva, sendviče
Co je typické: Brusel - hl. město Evropy, krajky, pralinky a čokoláda

Pozor na jazyk

Belgie vznikla v roce 1830 z bývalých katolických provincií Nizozemí. Země, která je jednotná v náboženství, je hluboce rozdílná jazykově, kulturně, politicky a ekonomicky.

Asi 5,5 miliónů obyvatel žijících na severu (Flandry) mluví vlámsky, což je řeč příbuzná holandštině. Jižní část, Valonsko, je osídlena 3,5 milióny francouzsky mluvících Valonů. Hlavní město Brusel je jazykově spíše francouzské. V zemi žije dosti početná německá menšina (kol. 1 mil. osob). Tato změť s sebou nese mnoho problémů, např. mnoho Valonů neumí vlámsky a mnoho Vlámů odmítá hovořit francouzsky, dokonce i s cizinci. Tento problém by měl registrovat každý návštěvník Belgie, když se chce vyhnout společensky netaktnímu chování, např. pokud by nevědomky pochválil před Vlámy valonský výrobek (nebo naopak).

Soupeři na život a na smrt

Obě oblasti spolu soupeří i v ekonomické oblasti, severní Flandry sázejí na zemědělství a jejich pýchou jsou Antverpy (třetí největší přístav světa), jižní Valonsko je průmyslovým centrem těžby a těžkého strojírenství a jeho představitelem je Rotterdam. Politická a jiná nesnášenlivost vyvrcholila v roce 1980, kdy vznikly dvě skutečně autonomní oblasti, Vlámsko a Valonsko, třetí region - Brusel - zůstal dvojjazyčný. Mnoho ministerstev se zdvojilo, hlavní politické strany se rozpadly podle jazyků.

Místopisné názvy ve dvou jazycích

V každém jazyce najdeme jiné místopisné názvy. Existují například dvě mapy Bruselu, v každém jazyce jedna. Pokud dostanete adresu, musíte správně odhadnout, ve které jazyce vám adresu dali, a podle toho si vzít správnou mapu. Naštěstí se dá většina názvů jednoduše převést do druhého jazyka. Navíc, některé firmy uvádějí svou adresu v obou jazycích. Horší situace nastane, pokud se třeba vydáte autem do města Bergen. Sledujete ukazatele Bergen, Bergen a ty najednou zmizí. A jen zasvěcení vědí, že Bergen je vlámsky a pro Valony je to Mons!

Vlámové

Měli bychom umět rozeznat společnost vlámskou od valonské (obvykle podle iniciál na konci jména).

Vlámské společnosti mají zkratku NV (veřejné), nebo BVBA (soukromé) tj. Naamloze Vennootschapp = NV, Beslote VEnnootschapp met Beperkte Aansprekelijkheid = BVBA. Budete-li jednat s Vlámy, dotkne se jich, pokud okamžitě zvolíte francouzštinu jako jednací jazyk. Jejich řeč je blízká holandštině, ale je daleko květnatější.

Vlámové se rádi dobře najedí a užívají si života, trvá jim však déle než Holanďanům, než se s někým spřátelí a přejdou od příjmení ke křestnímu jménu, pokud k tomu vůbec dojde. Navenek jsou dosti formální, i když milí a nenucení. Jejich humor je mírný a vyznačuje se i sebezlehčováním. Oceňují disciplinovanost a svědomitost, jsou zvyklí spolurozhodovat. Důležitější než titul je plat, který si člověk donese domů.

Valoni

Valonské společnosti jsou SA (veřejné) nebo SPRL (soukromé) tj. Société Anonyme = SA, Société Privée de Responsabilité Limitéé = SPRL. Tady byste s vlámštinou moc neuspěli, ale není ani taktní např. činit poznámky o valonské francouzštině, resp. o jejím akcentu, neboť Valoni si nepřejí vypadat jako podivný odvar Francouzů.

Podobnosti s francouzskými kolegy jsou přesto zřejmé: pro Valony je důležitý titul a z něho vyplývající výhody (velikost či umístění kanceláře, kvalita jejího nábytku, parkovací místo atd.), často se uplatňuje direktivní styl v jednání. Etiketa je tradičnější než ve Francii. Přechod od Monsieur nebo Madame (spolu s příjmením a zdvořilým plurálem) ke křestnímu jménu (a singuláru) trvá poněkud déle a spíše se uplatňuje při neformálních okolnostech. Jsou temperamentní a hrdí, mají smysl pro ironický a inteligentní humor, a - na rozdíl od Francouzů - se umějí vysmívat sami sobě.

Okupované území

Dějiny Belgie se v mnohém podobají naší české historii. Toto území bylo pro mnohé ctižádostivce tučnou kořistí (hlavně Flandry). V 5. - 9. století bylo součástí francké říše, ve 14. a 15. století bylo připojeno k Burgundsku, od roku 1477 zde vládli Habsburkové. V letech 1794-1814 bylo Napoleonem připojeno k Francii. Až v roce 1831 vzniká samostatné Belgické království. Ve 20. století je okupováno ještě jednou, a to roku 1940 hitlerovským Německem.

Od roku 1983 stojí v čele Belgického království král Albert II.

Brusel - hlavní město Evropy

Brusel pracuje důsledně na tom, aby se stal hlavním městem Evropy, neboť je sídlem nejvýznamnějších institucí EU a NATO. 75 % obyvatel ve městě mluví francouzsky, stále běžnějším dorozumívacím jednacím jazykem je angličtina. Asi čtvrtina jeho obyvatel se sem přistěhovala ze zahraničí. Je sídlem vrcholných orgánů Evropské unie (Rada Unie, Evropská komise, Evropský parlament aj.) a velitelství NATO pro Evropu.

Jak se dělají kompromisy

Pokud však ohlédneme od vzájemných antipatií a řevnivostí, zjistíme, že Belgičané, pardon Valoni a Vlámové, mají mnoho společného. Jsou ochotni (většinou) ke kompromisu, je jim blízká zlatá střední cesta. Jsou praktičtí a přitom zůstávají tvořiví. Zajímavým příkladem belgického postupu je jednodenní abdikace královského krále v dubnu 1990, kdy nechtěl dát oficiálně svolení zákonu o potratech, který se v ten den schvaloval, ale zároveň jej nechtěl blokovat... Obyvatelé Belgie jsou též dosti konzervativní, což se mj. projevuje i v přístupu k ženám, jejichž role je z hlediska evropského kontextu velmi tradiční.

V restauraci se zásadně nespěchá

Belgičan, podobně jako Francouz, se do restaurace nejde pouze najíst, jde si tam odpočinout. Pokud zavítáme do restaurace, dají nám čas, abychom se usadili a porozhlédli se. Někdy nám hned přinesou jídelní lístek, ale nestává se, že by se okamžitě ptali, zda si nepřejeme něco k ptí. K tomu se dostaneme v nejlepším případě až po čtvrthodince.

Příprava jídla netrvá nijak zvlášť dlouho. Zato když jídlo přinesou, další hodinku o číšníkovi neuslyšíte (v lepších restauracích se vedoucí přijde zeptat, jestli je vše v pořádku, ale číšník se neobjeví). Belgičané (Valoni, Vlámové takoví nejsou) během jídla dělají přestávky a její extrémně malá sousta. Po jídle je zvykem další minimálně půlhodinku sedět a buď si vychutnat kávu, nebo jen tak konverzovat. Když požádáme o účet, není neobvyklé, že na něj další čtvrthodinku čekáme. Musíme se připravit na to, že v restauraci strávíme minimálně dvě až tři hodiny, jinak si zkazíme oběd zbytečnou nervozitou. Výjimku tvoří restaurace pro turisty, které bývají v centru města. Těm se ale Belgičané vyhýbají. Prý v nich vaří špatně a jsou zbytečně drahé.

Pozdní večeře

Je tu zvykem večeřet později, třeba v devět hodin: kolem jedenácté začnou nosit první chod a večeře se pomalu táhne, takže si po půlnoci můžete objednat kávu a dezert, zkuste "profiterolles". Večeře končí po jedné hodině ráno. V sedm hodin večer většinou v restauraci nikdo není...

Po jídle je zvykem ještě sedět a konverzovat, případně si dát kávu.

Hranolky a sendviče

Populární jsou tu stánky, kde prodávají hranolky a fritované pokrmy - friterie. Uvnitř stánku bývá pult s vystavenými jídly a pár míst k sezení nebo ke stání. K obrovské porci hranolků (ty si dávají v Belgii ke všemu) si můžete vybrat asi z deseti omáček. Jídelníček tvoří různá mletá masa (od hovězího přes krůtí až po rybí), hamburgery, ražniči (brochette), masové koule, masové tyčky nebo karbanátky. Můžete se najíst buď na místě, nebo si jídlo nechat zabalit a jíst ho doma u televize. Belgičané jsou mistři v přípravě sendvičů. Prodávají je v podstatě na každém rohu a můžete si buď vybrat z už připravených, nebo si ho sami poskládat z vystavených ingrediencí. Mívají také nabídku standardních osvědčených kombinací (jako třeba Club). Nebo stačí říci, s čím má sendvič být (jako třeba šunka, sýr), a oni už ho doplní o všechny ingredience, aby tak vytvořily velice chutnou kombinaci. Spousta Belgičanů a zvláště Belgičanek má problémy s obezitou.

Pivo

Jedna z věcí, kterou je Belgie hrdá, je pivo. Belgičané hrdě tvrdí, že mají nejvíc druhů piva na světě. Určitě jich mají hodně, ale na druhou stranu 10 % a 12% téže značky jsou podle nich dva různé druhy. Je ovšem pravda, že mají řadu opravdu exotických /jako třeba třešňové nebo malinové) nebo třeba bílé, kvasnicové. Pohybovat se na veřejnosti v podnapilém stavu je trestné.

Nákupy a pralinky

V Belgii nikdo nespěchá, a tak i nakupování trvá dlouho. Nakupující e s prodavačkou baví o všem možném a ostatní trpělivě čekají ve frontě. Zvláště francouzsky mluvící jedinci jsou velmi konverzačně nadaní. Prodavačky jsou milé, usměvavé a rády pomohou. Pouze musíte počkat, až si dočtou noviny, přestanou se bavit s kolegou, nebo si vyřídí telefon. Netrpělivost tady prostě není zvykem.

Pralinky

<!--[endif]-->

tisk Tisk stáhnout jako pdf Stáhnout v PDF

FaceBook diskuse