Vlasta, Jan (Kentský) a Viktorie

Dnes má v občanském i římském církevním kalendáři svátek Vlasta. Toto staré české jméno známe z pověsti o dívčí válce. Je asi ženským protějškem zaniklého mužského jména Vlast a „vlast" také znamená, i když původní význam slova byl „majetek", „moc" a „vláda".Vlasta byla přítelkyní slavné kněžny Libuše a po její smrti zvedla odbojný meč proti mužské nadvládě Přemyslových soudruhů. Ženy se opevnily na hradě zvaném Děvín a prý mužům docela zatápěly. Podle starých pramenů tkvěla příčina všeho rozbroje v nespokojenosti žen s tím, jak muži „plní" své manželské povinnosti. Odboj prý začal po památném Vlastině projevu, který zahájila těmito slovy: „Podrobme si ty bradaté kozly, kteří ani nad sebou moci nemají, zpíjejíce se do němoty každou noc. Zvítězíme-li nad nimi, učiníme z nich, co chceme." Tato řeč se prý dívkám zalíbila, a mnoho jich opustilo rodinný krb. Vlasta je pečlivě vyzbrojila a vycvičila k boji. V první bitvě byli mužové na hlavu poraženi a trvalo jim půl roku, než se ze svých ran zhojili. Zpupnost žen neobyčejně vzrostla a Vlasta z Děvína hlásala: „Chceme a kážeme, aby každá dívka toho muže měla, kterého by si sama vybrala, aby žena byla paní a muž otrokem." Pomineme-li útočné fráze, je z výroku patrné, že ženám začali muži poněkud chybět. Zanedlouho se obě strany opět střetly v boji. Hnána nenávistí, pronikla Vlasta hluboko v mužské vojsko a bídně zhynula. Ostatní ženy, vidouce skon své velitelky, se mužům okamžitě poddali a tak jest do dnešních časů.
V církevním kalendáři má svátek Jan zvaný Kentský nebo také z Krakova, který patří v sousedním Polsku k jedněm z nejuctívanějších světců. Jan se narodil 23. června roku 1390 v Katech (Polsko). Odtud také pochází jeho pozdější příjmení Cantius. Jan se velice dobře učil, dotáhl to až na profesora teologie a kanovníka krakovské univerzity. Čtyřikrát navštívil Řím a jednou Jeruzalém. Na tom by nebylo až tak mnoho divného, ale on své poutě vykonal pěšky. Při svých cestách všude šířil lásku a přátelství, a tak není divu, že byl uctíván jako světec již za svého života. Zemřel 24. prosince roku 1473 a byl pochován v univerzitním kostele sv. Anny v Krakově. Dodnes je tam zachován jeho byt a soukromá kaple, obojí na půdě univerzity. V roce 1767 prohlásil Jana za svatého papež Klement XIII. Dříve se Janův svátek slavil 20. října. Při novém uspořádání římského kalendáře v roce 1969 byla jeho památka stanovena na dnešní den.Dnes bychom nalezli v kalendáři také Viktorii, jež má dle obxanského kalendáře svátek již 10. března. Jde o Viktorii Římskou, která byla umučena kolem roku 305 v Římě. Udal ji prý její pohanský manžel, kat ji údajně popravil mečem. Podle jiné verze byla roztrhána v amfiteátru býkem.Dnešní den je v keltském kalendáři jediným v roce, který není ovládán žádným stromem ani odpovídajícím ogamským písmenem. Jeho jméno Ta¬jemství neopracovaného kamene vyjadřuje kvalitu teoreticky možného ve všech věcech.