Věnceslav, Kateřina (de Ricci), Jordán a Kristina (ze Spoleta)

V občanském kalendáři oslavuje dnes své jmeniny Věnceslav. Jeho dnes již osamocenou zkráceninou je Věnek. U obou jmen se vlastně jedná o novověkou slovanskou obměnu latinizované podoby Václava (Venceslaus). Václav znamená „více slavný", a stejný význam má tedy jak Věnceslav, tak i Věnek.
V našem církevním kalendáři má dnes svátek další z mnoha Kateřin. Jmenuje se Kateřina de Ricci a v římském kalendáři má svátek již 1. února. Narodila se 23. dubna roku 1522 ve Florencii. Již ve svých čtrnácti letech se stala dominikánskou řeholnicí v Pratu (Itálie). Vedla si tak dobře, že později tento klášter sama vedla. Nejvíce ji však proslavila její stigmata, dar zázraků a mystických vidění. Patřila ke nejobdivuhodnějším postavám církve své doby. Již za života jí všichni prokazovali nebývalou úctu. Vše, co napsala, včetně dopisů, má dnes obrovskou dokumentární hodnotu. Kateřina zemřela 1. února 1590 ve svém klášteře a blahořečena byla v roce 1590. Ke svatořečení přistoupila církev roku 1746.
Dalším dnešním světcem je Jordán Sasky. Narodil se před rokem 1200 v Borgberge (Severní Porýní-Vestfálsko). Od dětství byl velice zvídavý, a tak není divu, že dosáhl pozoruhodného vzdělání. Vstoupil do dominikánského řádu, a poněvadž to byl skutečně nesmírně schopný muž, stal se roku 1221 druhým generálním představeným řádu. Jordán završil založení řehole a pokračoval v organizaci dominikánů. Za jeho generalátu získal řád dvě profesorské katedry na pařížské univerzitě, na níž on sám kdysi studoval. Podařilo se mu položit základ k rozkvětu dominikánského řádu ve 13. století. On sám dokonale ztělesňoval řádový ideál. Prokázal mnohostranné vlohy, byl vzdělaný a měl čisté srdce i ruce. Jeho kultivovaný kazatelský projev byl podbarven úžasným charismatem a dokonalou znalostí lidí i jejich problémů. Svým vystupováním získal pro řád mnoho soudobých osobností, především z řad pařížských profesorů. Svůj rozhled dále rozšiřoval mnoha cestami, které během svého života podnikl. Na jedné jej však zastihla smrt. Loď, na které se vracel z Palestiny, dne 13. února roku 1237 u pobřeží Sýrie ztroskotala a on utonul. Generální představitel dominikánského řádu Jordán Sasky byl pochován v řádovém kostele v Akkonu (Izrael).
Dnes připomíná kalendář i augustiniánskou terciářku Kristinu ze Spoleta. Původně se jmenovala Augustina Camozziová a narodila se kolem roku 1435 v Porlezze (Švýcarsko). Velmi mladá se vdala, ale také brzy svého manžela ztratila. Každý prožívá vdovství jinak. Mladičká Augustina se vrhla do víru života a pila pohár radosti a rozkoše plnými doušky. Asi to však přehnala, neboť dobové zprávy vyprávějí, že žila výstředně až prostopášně. Brzy ji však tento život nasytil. Když poznala bezvýchodnost situace, ve které se ocitla, obrátila se v modlitbách k Bohu a roku 1455 náhle vstoupila do Řádu sv. Augustina. Stejně jako dříve naplno hřešila, tak nyní žila v mystické svatosti a pokání. Přijala jméno Kristina a pověst o ní se brzy dostala i za brány kláštera. V té době však mladá žena o svět již nestála, naopak se lidem úzkostlivě vyhýbala. Důležitější pro ni byla modlitba, pokání a péče o chudé a nemocné. Neměla však příliš času, aby mohla své úkoly splnit. Zemřela velice mladá 13. února roku 1456 ve Spoletu (Itálie).