Slavomír, Mnislav, Vincenc (Pallotti ze Zaragozy)

V občanském kalendáři má dnes svátek Slavomír. Je to jméno slovanského původu a vyskytuje se i ve starší polštině a bulharštině. Podle významu je nosí člověk, jenž „slaví mír"". Slavomíra najdeme v různých pověstech a po­hádkách, ale po známější historické osobnosti bychom pátrali marně. Po­dobný osud má Mnislav, staré české jméno, vykládané jako „pomni své slá­vy"", jinak řečeno „pamatuj na svou slávu"". Z Mnislava je prý vytvořen i zkrácený tvar Mnata či Mnatek. Mnatu známe ze Starých pověstí českých. Vládl prý jako třetí kníže po Přemyslu Oráči.
V českém církevní kalendáři dnes najdeme Vincence, ale též Vincenta. Jméno má latinský původ a znělo Vincentius. Vzniklo ze slova vincens, tj. „vítězící". Staročeskou formou je Čeněk.
V kalendáři jsou dnes dva nositelé tohoto jména. První Vincenc měl přívlastek „ze Zaragozy". Stal se prvním mučedníkem ze Španělska a je jedním z nejuctívanějších světců Iberského poloostrova. Jeho postava je však opředena legendami, ve kterých pravdy najdeme jen poskrovnu. Vincenc se narodil někdy ve 3. století v Huesce (Španělsko). Stal se křesťanem a po nějakém čase začal vypomáhat jako arcijáhen biskupu Valerovi v severovýchodním Španělsku. Záhy poté, za císaře Diocletiana, vypuklo velké pronásledování křesťanů. Vincenc byl zajat a vsazen do vězení ve Valencii. Zde prožil velice krutá mučení, kterým nakonec podlehl. Mrtvé tělo zašili vojáci do volské kůže a hodili do moře. Vlny je však vyplavily, a tak mohou být dnes jeho ostatky uctívány nejen v Římě, ale i v Paříži, Metzu, Chartres, Besanconu a v Le Mans. Vincenc ze Zaragozy se vždy těšil velké úctě. Stal se cechovním patronem vinařů, námořníků, pokrývačů, dřevorubců, výrobců cihel, hrnčířů a drvoštěpů. Zvláštní význam má dnešní den pro vinaře -Vincencův paprsek prý přináší ovoce a dobré víno. Na mnoha místech je jeho svátek chápán jako střed zimy, často i jako den „ptačí svatby". V Dolním Rakousku a v části Burgundska se konají dnešního dne Vincencovy trhy a taneční zábavy. Tento světec zaměstnal také řadu umělců. Mezi jinými prosluly Vincencovy obrazy na čtyřech kobercích v Historickém muzeu v Bernu (1515) nebo na oltáři farního kostela hornorakouského Hallstattu (kolem roku 1520).