Silvie, Sylva a Narcis

V občanském kalendáři má dnes svátek Silvie, Sylva i Silvína. Toto jméno má latinský původ a základem je slovo silva čili „les". Někteří překladatelé proto překládají toto jméno jako „lesní žena".
V době temných počátků města Říma žila Rea (Rhea) Silvia. Byla pannou vestálkou a pocházela z královského rodu. Jednou prý přišla zamyšle-na k posvátnému prameni v háji Martově, aby tam nabrala vodu. Jenomže každý ví, co všechno táhne hlavou mladé dívce v rozpuku jara. Místo aby vzala vodu a šla, sedla ke studánce a hleděla zasněně do dáli, až usnula. Ve snu se jí zdál překrásný sen, že ji pomiloval samotný bůh Mars. Za několik měsíců zjistila, že to nebyl sen, a tak se narodili Romulus a Remus. Její krutý strýc Amulius se nad nezdárnou neteří Silvií velice pohoršoval, a aby smyl rodinnou hanbu, nechal ji uvrhnout do řeky Tiberu. Půvabná Silvinka ani tentokrát nepřišla zkrátka, protože ji pojal za manželku zdejší říční bůh.
V církevním kalendáři má dnes svátek Narcis. Toto jméno je řeckého pů¬vodu a je totožné s názvem květiny. Vypráví o něm jeden překrásný řecký mýtus. Narcis (Narkissos) byl pohledným jinochem, jenž jednou ve vodě spatřil svůj obraz a vzplanul k sobě takovou vášnivou láskou, že neukoje¬nou touhou na místě zemřel. Místo něho vypučela ze země nádherná květina téhož jména - narciska. Dle Ovidia se věc měla poněkud jinak. Jeho Narcis byl velmi namyšlený a hrdý na svou krásu a všemi ostatními naprosto pohrdal. Odmítal lásku dívek i jinochů, dokonce mu byly málo i divukrásné nymfy. A tak se stalo, co se stát muselo: jeho pýcha byla potrestána tak, jak jsme již pravili.Narcis se stal také výrazem pro něco prchavého a brzkého zhynutí, květina sama prý dodnes přináší svou vůní prudkou touhu a opojení smyslů. Je zajímavé, že staří Římané jí zdobili místa, kde odpočívali jejich předkové. O její oblíbenosti svědčí i skutečnost, že motiv této květiny je velmi často vyobrazen na pompejských malbách. Jméno Narcis nosilo mnoho antických mužů a dostávali je často i propuštěnci z otroctví. Někteří ovšem měli do něžných květin zatraceně daleko. Například stejnojmenný poradce císaře Claudia byl intríkánem každým coulem. Našeptával jinak mírnému a shovívavému imperátorovi samé krutosti a nepravosti. Inu, z trůnu je vždycky do podhradí špatně vidět, a tak nebohý monarcha mínil, že koná dobře a spravedlivě. Jeho Narcis se stal pro něho nepostradatelným prostředníkem s okolím, ale protože to byl chlap veskrze špatný, i jeho rady byly takové.Naopak církevní patron tohoto jména, jeruzalémský biskup Narcis, byl člověkem spravedlivým, ale kvůli intrikám skončil ve vyhnanství. Jeho dlouhý život (asi 100-212) byl naplněn láskou k bližním, a tak se mu podařilo jméno Narcis dostatečně rehabilitovat.