Sáva, Mikuláš (Tavelič) a Ondřej (Avellino)

V občanském kalendáři má svátek Sáva. Toto jméno vypadá jako slovanské, ale není tomu tak. Jeho základem je totiž hebrejské Sába či Sabbas, jež znamená „děd" nebo „stařec". Spojování s řekou Sávou je tedy omyl.
V církevním kalendáři bychom dnes nalezli Mikuláše, ale není to ten, který naděluje. Na toho je ještě příliš brzy. Jméno Mikuláš nebo také Mikoláš je řeckého původu a znamená doslova „vítězství lidu", protože základem jména je Níkoláos, přičemž nífcéje „vítězství" a íáos „lid". My bychom mohli říci, že jde o obdobu našeho slavného „Vítězného února". Toto jméno je celosvětově hojně užíváno, ale většinou má počáteční písmeno N. V různých zemích tedy dnes s naším Mikulášem slaví také Nikolaus, Nikolas, Niklas i Nikolaj.
Kalendář nám dnes připomíná Mikuláše Taveliče a jeho druhy Deodata, Petra a Štěpána. Mikuláš pocházel z Dalmácie, kde se v polovině 14. století narodil. Jako mladík vstoupil do františkánského řádu a přes deset let kázal křesťanskou víru v Bosně. Kolem roku 1385 přišel do Jeruzaléma, kde poznal své tři přátele. Žili zde poměrně klidně až do 11. listopadu roku 1391. Tehdy byl zrovna velký mohamedánský svátek a tito čtyři kazatelé se dost provokativně rozhodli, že budou kázat v Omarově jeruzalémské meši-tě. Protože tušili, doják nebezpečného podniku se pouštějí, chtěli bláhově získat povolení ke svému kázání u městského kádího (soudce). Ten byl však úmyslem františkánů pobouřen a vyhnal je ze svého paláce. Samozřejmě, že se celá událost ihned rozkřikla, lidé se doslova rozzuřili a začali se srocovat na ulicích. Jakmile se Mikuláš a jeho druhové ukázali ve městě, byli ihned napadeni a zbiti. Nakonec byli zatčeni a uvrženi do žaláře, kde je několik dní drželi o hladu. Jejich vazbu navíc ztěžovalo kruté mučení, až soudce nakonec rozhodl, že budou popraveni. Všichni čtyři františkáni zemřeli 14. listopadu roku 1391 pod katovým mečem. Jejich těla byla spálena a popel rozptýlen.
V českém kalendáři měl dnes svátek také Ondřej, ale byl vyřazen a v řím¬ském jej nalezneme 10. listopadu. Toto jméno má řecký původ a znamená, že jeho nositel je „mužem statným a odvážným". Základem je totiž řecké An-dreas, které má původ ve slově andréiós, jež znamená „mužnost". Toto jméno je v kalendáři vícekrát (6. ledna, 13. a 16. května, 12. července, 12. srpna, 16. září, 10. a 30. listopadu).
Dnešní Ondřej se jmenoval Avellino a narodil se roku 1521 v Castronuovu na Sicílii (Itálie). Přijal kněžské svěcení, poté vystudoval práva. Díky tomu působil v následných letech jako advokát pro církevní záležitosti. Tato práce jej však nijak zvlášť neuspokojovala, a tak vstoupil v roce 1556 do neapolského řádu theatinů, ve kterém zůstal jako misionář, kazatel a duchovní vůdce celé půl století. Díky tomu se stal velice populárním a oblíbeným člověkem. Zemřel 10. listopadu roku 1608 v okamžiku, kdy končil mši svatou. V roce 1712 jej papež Klement XI. prohlásil za svatého.