Saskie, Willibrord a Engelbert

Dnes slaví svůj svátek Saskie nebo také Saskia. Toto jméno je holandského původu a nejčastěji se vykládá jako „žena ze Saska".
Proslavila je především manželka Rembrandta Harmensze van Října, nejslavnějšího holandského malíře 17. století (oženil se s ní roku 1634). Saskia byla dcerou leuwardenského radního a Rembrandtovi se stala věčnou inspirací. Umělec svou nádhernou ženu, vždy roztomilou a veselou, častokrát vypodobnil. Z díla, které vytvořil do jejího úmrtí, vysvítá kromě biblických motivů i radost ze života, jež dochází nejjasnějšího výrazu ve dvojité podobizně, na níž Rembrandt namaloval sebe a Saskii, jak mu sedí na klíně.
Méně se již ví, že toto skvostné jméno nese i planetoida objevená fotograficky M. Wolfem v Heidelbergu dne 22. října roku 1900. A náš výčet slavných Saskii by nebyl úplný, kdybychom nepřipomněli půvabnou a vždy elegantní Saskii Burešovou, která na nás laskavě hledí z televizní obrazovky.
V církevním kalendáři je dnes připomínán Willibrord, muž, který byl jednou z hlavních osobností anglosaské křesťanské mise na germánské půdě. Jméno znamená, že jeho nositel je „mužem vůle a odvahy".
Ke své činnosti potřeboval obojí. Položil základ šíření víry ještě před Bonifácem, který s ním později úzce spolupracoval a Willibrordovo dílo částečně rozvíjel. Náš dnešní oslavenec přišel na svět v roce 658 v Northumbrienu. Vzdělání získal v benediktinském klášteře Ripon. Zde také mladík později přijal řádové sliby. Ve dvaceti letech odešel do irského kláštera Rathmelsigi, kde se mu dostalo kněžského svěcení. Krátce potom nastalo nejdůležitější období jeho života: spolu s mnoha přáteli odešel na frískou misi a již roku 695 jej papež jmenoval arcibiskupem všech Frísů. Funkci už Wilibrord vykonával pod jménem Klement. Svůj biskupský kostel si zřídil v Utrechtu a později přesídlil do opatství Echternach v Lucembursku. Po dlouhé a požehnané činnosti zemřel oblíbený arcibiskup 7. listopadu roku 739 ve svém klášteře v Echternachu, kde také nalezl místo svého posledního odpočinku.
Holanďané dodnes slaví každý rok Willibrordův den. Mnohde jsou ještě k vidění Willibrordovy studny, které poutníci vyhledávají a berou z nich vo du proti kožním nemocem, při jejichž léčení tento světec pomáhá. Vedle toho je také patronem Lucemburska.
Dalším jménem, jež kalendář uvádí pro tento den, je Engelbert. Toto staroněmecké jméno znamená něco jako „zářící anděl", přeneseně též „silný a krásný mladík".
Engelbert z Kolína, kterého si dnes připomínáme, patří k velmi smutným hrdinům své doby. Narodil se v Kolíně nad Rýnem a ještě jako chlapec získal díky svým vlivným příbuzným četná církevní obročí; již v roce 1217 byl jmenován kolínským arcibiskupem. Více než církevním otázkám se však věnoval světským záležitostem a ve svých 26 letech strkal nos i do politiky. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: zapletl se do politických intrik a byl ze svého úřadu sesazen. Teprve poté si uvědomil, že by se měl věnovat církevním otázkám, a skutečně to udělal. Začal se zastávat utlačovaných a tvrdě zaútočil na šlechtu. Aristokraté si to však nenechali líbit a dali oblíbeného arcibiskupa zavraždit. Stalo se tak 7. listopadu roku 1225. A jak už to tak bývá, vrahovu ruku vedl syn Engelbertova bratrance, pocházející z nejvyšších kruhů. I v nich lze totiž nalézt zločince a vrahy.