Prokop, Ulrika, Oldřiška a Oldřich

Dnes má v občanském i církevním kalendáři svátek Prokop. Jméno je vysvětlováno různě. Jedna varianta soudí, že vychází z řeckého slova procó-pos, což znamená „zdárný, připravený či pohotový". Druhá možnost si bere za základ slovo prokoplo ve významu „cestu razící" nebo „průkopník".
Dnešní světec byl obojím. Narodil se z českých rodičů okolo roku 970 na zemanské tvrzi v Chotouni. Vzdělání získal na pražském Vyšehradě, kde se také nechal vysvětit na kněze. Patrně již tehdy se seznámil se staroslověnským písmem a jazykem. Jak bylo tehdy obvyklé, byl ženatý, se svou ženou měl syna Jimrama, který se později stal mnichem. Učinil tak právě po vzoru svého otce, který řeholní život přijal před rokem 1009. Prokop se usadil v Posázaví, žil zde asketickým životem a tvrdě pracoval. Mýtil les a novou půdu lopotně obdělával, rád také pomohl dobrou radou i skutkem. Časem se k němu začali ubírat lidé s žádostí o pomoc a brzy si k němu našli cestu i učedníci, kteří jej chtěli napodobit. Tak vznikla kolem jeho poustevny skromná mnišská osada, z níž později povstal benediktinský Sázavský klášter. Prokop se stal jeho prvním opatem a pod jeho vedením se tato komunita stala důležitým střediskem křesťanského života a slovanské bohoslužby. Sázavský opat zde zemřel 25. března 1053. Jeho hrob se stal vyhledávaným poutním místem, bohužel jenom do roku 1421. Tehdy klášter vydrancovali a spálili husité. Prokopovu památku to však nezničilo, v Hradeckém rukopise se o oblíbeném světci dochovala legenda, jež jeho život (i ten posmrtný) vyzdobuje množstvím zázraků, někdy s nacionálním podtextem. Svatý Prokop byl zařazen mezi patrony země české, za svého ochránce jej považují i horníci a rolníci.
V kalendáři si dnes také připomínáme Ulriku nebo po našem Oldřišku. Jedná se o ženský protějšek jména Oldřich. Ten má ostatně dnes ve světovém kalendáři svátek také. Základem je starohornoněmecké Uodalrích, doslova „dědičným statkem bohatý nebo vládnoucí", obojí vyjde nastejno.
Dnes konkrétně slavíme Ulricha (Oldřicha) z Augsburgu. Narodil se klem roku 890 v Bavorsku a je patronem mnoha řemesel a míst. Především jej uctívají lidé v rodném Augsburgu, ale také vinaři, rybáři a tkalci po celém světě. Lidé se k němu také modlí, mají-li strach z povodní a záplav.
Old řich byl ve svém městě přes padesát let biskupem a za tu dobu se nesmazatelně zapsal do veškerého dění své diecéze. Byl to člověk odvážný. V mladším věku neváhal ani stanout v čele vojenských oddílů a napomoci Ottovi I. porazit Uhry (955 u Lechu). O několik let později se však již věnoval pouze pastorační práci. Podporoval klášterní život a dbal na zlepšení kázně a morálky. Dal také vystavět mnoho kostelů. Mírnost a dobrota, kte¬ré z něho vyzařovaly, byly prý tak velké, že jej lidé uctívali již za jeho života, což se stává málokomu.