Přemysl a Jan (Nepomucký)

V občanském kalendáři má dnes svůj svátek Přemysl. Toto jméno nesla naše jediná česká panovnická dynastie, honosili se jím mnozí králové a dnešní Přemkové se mohou pochlubit tím, že jsou stejně jako všichni nositelé tohoto jména vynikající mysli a „vše dobře promýšlejí".
Nejstarší známou osobou s tímto jménem je bezesporu Přemysl Oráč, který prý založil v Čechách slavnou dynastii. Jeho potomek Přemysl I. Otakar (okolo 1155-1230) dosáhl roku 1212 uznání dědičného královského titulu pro celý svůj rod. Více se o něm dozvíme 27. srpna, kdy má svátek Otakar.

Přemysl Otakar II

Další z řady byl Přemysl II. Otakar (okolo 1233-26. 8. 1278), „král železný a zlatý", jenž sahal dokonce po koruně císařské. Jeho ambice však předběhly dobu a stály jej nakonec život. Tento panovník byl druhorozeným synem Václava I. a Kunhuty Štaufské. Po smrti svého staršího bratra Vladislava byl určen za následníka trůnu, přesto vedl v letech 1248 - 1249 povstání proti svému otci. Byl však poražen. Mezitím se uvolnil rakouský a štýrský trůn a Přemyslovci nezaváhali - v roce 1251 byl mladý Přemysl zvolen vévodou rakouským. Svůj nárok stvrdil roku 1252 sňatkem s dědičkou babenberských zemí Markétou. Co na tom, že byla starší než její tchán Václav! O tyto země měl však zájem i další soused. O babenberské dědictví musel tedy Přemysl svést boj s uherským králem Bélou IV., střetnutí rozhodlo Přemyslovo vítězství v bitvě u Kressenbrunnu (1260). Poté získal i další alpské země. Tehdy však už Přemysl svou letitou choť k ničemu nepotřeboval, a tak se s ní rozvedl, aby v roce 1261 uzavřel druhé manželství s Kunhutou Uherskou, vnučkou Bély IV. Přemyslova hvězda začíná prudce stoupat. Roku 1266 připojuje k Čechám Chebsko a snaží se i o expanzi severovýchodním směrem. V letech 1254-1255 a 1267 -1268 se účastní křížových výprav do Pruska a na březích Baltu zakládá město Kónigsberg (Královec). A začíná pomýšlet čím dál výše. V roce 1273 neuznává volbu Rudolfa Habsburského německým králem, snad chtěl po této koruně sáhnout sám. Pro říšská knížata, která rozhodovala, kdo se stane římským králem, však byl příliš silným mužem. Postupně se začíná dostávat do politické izolace. Nový panovník Rudolf Habsburský zbavuje Přemysla vlády a vyhlašuje nad ním říšskou klatbu. Samozřejmě, že jenom slovně. Následně však dochází k povstání šlechty alpských zemí i českého státu, domácí vzpouru vedou Vítkovci. Přichází první kruté vystřízlivění: veliký a mocný panovník Přemysl II. Otakar musí přijmout bez boje podmínky německého krále (26. listopadu 1276). Vzdává se vlády v alpských zemích i Chebsku, Čechy a Moravu přijímá od Rudolfa Habsburského v léno. Součástí dohody je i svatební smlouva mezi Přemyslovými a Rudolfovými dětmi. Uražený vladař si to nechce nechat líbit a znovu táhne do boje. V nové válce však „král železný a zlatý" v bitvě na Moravském poli dne 26. srpna 1278 umírá. Dílo ale přetrvalo.

Jeho zásluhou se stát nerozpadne ani během zhoubné braniborské okupace, která následovala po králově smrti. Přemyslu II. Otakaru se za 25 let vlády podařilo zásadně přebudoval český stát, takže jeho syn a nástupce Václav II. má po opuštění země Branibory na čem stavět.

Jan Nepomucký

V církevním kalendáři má dnes svůj svátek Jan Nepomucký. Jméno Jan má svůj počátek v hebrejském Jochánán a znamená „Bůh je milostivý". Jan Nepomucký je ochráncem Čech, knězi a zpovědníků, ale i mostů, lodníků, vorařů a mlynářů. Lidé se k němu utíkají, když se bojí pomluv a mají strach z vody. Také je patronem zpovědního tajemství a mlčenlivosti. Jeho sochy lemují celou naši zem, dá se říci, že snad u nás není osada, kde by si jej obyvatelé nějakým způsobem nepřipomínali. Jeho životní osudy byly nelehké a stejně tak obtížné je vysvětlit běh jeho života. Vlastně dvou životů, neboť ten druhý - posmrtný - je stejně důležitý jako ten první. Napsat se o něm mnoho a soudy jsou příkře protikladné. Jan se narodil kolem roku 1345 jako syn soudce v Pomuku blízko Plzně. Po dobrém vzdělání v nedalekém cisterciáckém klášteře studoval na pražské univerzitě, kterou založil císař Karel IV. v roce 1348. Poté, co byl deset let notářem arcibiskupské soudní kanceláře, přijal Jan z Pomuku roku 1380 kněžské svěcení a stal se farářem v kostele sv. Havla na pražském Starém Městě, kde se staral také o německé obchodníky. V letech 1382 - 1387 studoval práva na univerzitě v Padově, v roce 1386 tam dokonce vykonával funkci rektora zaalpských studentů. V roce 1389 byl jmenován arcibiskupem Janem z Jenštejna generálním vikářem pražské arcidiecéze. 26. srpna 1390 se namísto svatohavelského faráře stal žateckým arcijáhnem a spravoval pět děkanátů s dvě stě dvaceti pěti farami. Tak se dostal do centra bojů, které vedl za obhájení církevních práv a svobod pražský arcibiskup s králem Václavem IV.Pražský arcibiskup tehdy zkřížil plány českého krále. Potvrdil nového opata kladrubského kláštera a zmařil tak Václavův plán, který chtěl po smrti starého opata vytvořit na západě Čech nové biskupství. Jan Nepomucký jako generální vikář po desetidenní čekací lhůtě nového opata potvrdil. Václavův hněv neznal hranic. V té době byl již král beznadějným alkoholikem se záchvaty šílené zuřivosti. Nařídil, aby byli přední úředníci arcibiskupství zajati a nechal je odvést do mučírny. Tím ale překročil svou pravomoc -všichni zatčení byli absolventy univerzity, nepodléhali tedy světskému právu. Tuto skutečnost mu generální vikář Jan vyčetl. Dostalo se mu za to nejkrutějšího mučení. „Jan vystál celé to mučení, při kterémž král sám oučastnň se díla katova, nemoha se pomstou nasytiti," píše Palacký. Konec byl tragický. Ještě téhož dne (tj. 20. března 1393) byl Jan pacholky svázán a o deváté hodině večerní svržen z kamenného mostu do Vltavy. 17. dubna 1393 nalezli Janovo tělo rybáři, prý podle pěti světel (hvězd) kolem jeho hlavy. Byl pohřben v kostele sv. Kříže Většího nebo na hřbitově při něm, přesně nevíme. Kostel se nacházel v sousedství dnešního kláštera milosrdných bratří přibližně v prostoru dnešní Dušní ulice na Starém Městě, byl zbourán roku 1890. Patrně roku 1396 bylo Janovo tělo přeneseno do katedrály, kde byl pod prostým kamenem s nápisem „Johannes de Pomuk", psaným gotickou minuskulí, pohřben. Jistě nikoli náhodou proti Vlasimské kapli, kde býval oltářníkem.

Dodnes není jasné, proč dal král Václav Jana Nepomuckého skutečně zavraždit. Kolem Janovy smrti však vznikla legenda, která patří k nejznámějším vůbec. Podle ní byl Jan Nepomucký zpovědníkem Václavovy manželky, královny Johany. Václav se prý pokoušel vynutit na Janovi zpovědní přiznání své ženy, kněz je však odmítl prozradit. To prý Václava tak rozzuřilo, že se rozhodl Jana Nepomuckého zavraždit. Dnes se již asi nedovíme, jak se vše seběhlo. Červená mramorová deska na pražském Karlově mostě ale ukazuje do dnešního dne místo, odkud byl Jan Nepomucký svržen do Vltavy. Hned po jeho smrti začalo v Praze i daleko mimo ni velké uctívání mučedníka a jeho hrob v pražském chrámu sv. Víta se stal cílem mnoha poutníků.

Mimo řádnou zásluhu na Janově svatořečení měl pražský arcibiskup Ferdinand hrabě Khuenburg (1710 - 1731), který si dal za životní úkol dotáhnout celý proces až do zdárného konce. V roce 1714 vyzval ke sbírání dokladů o svatojánské úctě a o rok později již předsedal zřízené kanonizační komisi, zkoumající zázraky, které se staly Janovým jménem. V té době se nedá hovořit o tom, že by šlo o rafinovaný trik v rámci rekatolizace českých zemí, ta byla v té době již ukončena. Ke slavnostnímu svatořečení došlo dne 19. března 1729. Bohužel papež Benedikt XIII. převzal do své kanonizačníbully všechny tehdejší historické omyly (na svědomí je má pochopitelně kronikář a mýtograf Hájek z Libočan), takže 16. květen byl určen za den jeho úmrtí, a tedy i dnem jeho svátku.
Jan Nepomucký patřil už kolem roku 1600 k zemským patronům Čech a stal se výraznou postavou české lidové zbožnosti období baroka. Již v letech 1726 - 1728 dal František Antonín hrabě Podstatský z Liechtensteinu postavit asi kilometr od Telče kostel zasvěcený tomuto světci (vysvěcen 4. července 1729) a o rok později byl dokončen i chrám sv. Jana v Praze na Skalce, kde již kolem roku 1680 stávala světcova kaple. Česká šlechta rozšířila mučedníkův kult do celé Evropy, jezuité a františkáni zanesli úctu i do zámoří. Na různých místech v Německu a jižních Tyrolích jsou u příležitosti Janovy památky pořádána procesí a jiné slavnosti. Socha Jana Nepomuckého, která byla postavena na pražském Karlově mostě roku 1693, měla tolik napodobenin, že se Jan Nepomucký na mostě stal vůbec nejznámějším světcem. Jan bývá zobrazován s pověstnými hvězdami kolem hlavy, ozvuky jeho legendy pronikly např. i do Máchova Křivokladu. Ať už si myslíme o jeho životě a památce cokoliv, musíme uznat, že statečný člověk to v každém případě byl.

Zdroje:

ISBN 978-80-7277-197-4 
abcsvatych.com
edejiny.cz