Miroslava, Vincenc (Ferrerský), Eva (z Lutychu)

V občanském kalendáři je dnes Miroslava, rozšířená u nás již od 19. století. Je vlastně obdobou Bedřišky či Frederiky, ale bývá pokládána i za český překlad Ireny. Toto řecké jméno totiž vzniklo ze slova eirené a má význam „mírumilovná".
V církevním kalendáři má dnes svátek Vincenc (v našem občanském kalendáři 14. dubna). Toto jméno má latinský původ (vincentius) a znamená „vítězící" nebo „přemáhající".Dnešní Vincenc má přívlastek Ferrerský. Vincenc přišel na svět kolem roku 1350 ve španělské Valencii a již v 17 letech se stal dominikánem v klášteře svého rodného města. Po mnoha letech studií přijal kněžské svěcení a byl činný i jako učitel a kazatel. Za papežského rozkolu se postavil Vincenc na stranu vzdoropapeže Benedikta XIII., který měl sídlo ve francouzském Avignonu. V roce 1392 zastával dokonce v Avignonu funkci jeho zpovědníka. Asi od roku 1400 putoval Vincenc jako kazatel celou Francií, Lombardií a dnešním francouzským Švýcarskem. Asi po deseti letech úspěšného kázání se vrátil do své rodné Valencie. Když byl na kostnickém koncilu (1417) zvolen za řádného papeže Martin V., distancoval se konečně Vincenc oficiálně od svého mnohaletého přítele Benedikta a vypověděl mu poslušnost. Nový papež jej přijal a dovolil mu kázat po Bretani a Normandii.Vincence Ferrerského pokládají historikové za jednoho z nejvýznamnějších kazatelů pokání 15. století. Jeho vliv na osobnosti tehdejší doby byl veliký. Samozřejmě, ne každý mu byl nakloněn. Mnoho jeho projevů vyvolalo bouři nevole mezi duchovními a nadělal si mnoho protivníků. Nejvíce je asi rozlítila jeho tvrzení, že konec světa už nastává nebo že se Jidáš obrátil. Byl proto mnohokrát označen za bludaře. Vincenc se jako každý hledající samozřejmě omylů nevyvaroval, ale dokázal své chyby uznat a případně se i omluvit.
5. dubna 1419 doho řela svíce života dominikánského kazatele Vincence Ferrerského ve Vannes v Bretani a již roku 1458 byl svatořečen. Jeho hrob je dodnes v tamní katedrále St-Pierre. Úcta k němu byla velká především v dominikánském řádu. Vincenc je dnes uctíván hlavně ve Španělsku, v Německu, v jižní Francii a ve Štýrsku (Rakousko). Nejznámějšími ukázkami znázornění jsou Vincencův oltář v kostele S. Giovanni e Paolo v Benátkách od Giovanni Belliniho (1464) a gobelíny ze 17. století v kapli Nejsvětější Svá¬tosti v katedrále St-Pierre ve Vannes, které ukazují scény z Vincencova života a jeho svatořečení. Všeobecně je Vincenc pokládán za patrona Valencie a Vannes a dále pokrývačů, cihlářů, drvoštěpů, slévačů olova, v Bretani za ochránce koní. Lidé jej vzývají proti bolestem hlavy, proti epilepsii, horečce a vůbec nemocem všeho druhu.
Dnes je v kalendáři i jméno, na které jsme zvyklí spíše na Štědrý den. Ano, i dnes mohou Evy, které se snad cítí ošizeny, slavit svůj svátek. Jejich dnešní patronkou je Eva z Lutychu. Žila ve 13. století jako rekluza samostatně u kostela sv. Martina v belgickém Lutychu. Tato mystická byla přítelkyní Juliány z Lutychu a pokračovala v jejím úsilí zavést svátek Božího Těla a dodat mu většího významu. Papež Urban IV. ocenil snahu obou žen v roce 1264. Eva zemřela již následujícího roku a byla pochována v kostele sv. Martina. Dnes jsou její ostatky kromě Lutychu také v Gentu a v Antverpách. Eva je spolu s Juliánou pokládána za původkyni slavnosti Božího Těla.