Mikuláš (z Myry)

Dnes má svátek Mikuláš, shodují se v tom všechny naše kalendáře. Jméno Mikuláš nebo také Mikoláš je řeckého původu a znělo Níkoláos; později bylo N změněno na M. Podobně jako Nikodém, Viktor či Vítězslav a Nikita, také Mikuláš je jméno vítězné: znamená „vítězství lidu". Mikuláš je světcem velice slavným.
V jeho svátku se mísí legenda s historií. Historicky doložená data říkají, že Mikuláš se stal kolem roku 300 ještě jako mladý muž biskupem v Myře v tehdejší Lykii. K jeho smůle zde brzy poté začalo pronásledování křesťanů. Tehdy vládl krutý a bezohledný G. V. Maximinus. Množství křesťanů bylo zajato. Do zajetí se kolem roku 310 dostal i Mikuláš a v žaláři byl těžce trýzněn. Vše přestál, a ještě poznamenán utrpěným mučením vystoupil roku 325 na slavném koncilu níkajském. Více se o něm skutečně neví, pouze je známo jen přibližné datum biskupova úmrtí - byl to 6. prosinec, někdy mezi lety 345-51.Jak ji ž bylo řečeno, skutečná historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrou mozaiku. Je tak populární, že o slávu jeho kultu se dnes dělí dvě města: Demre v Turecku (dřívější Myra, místo biskupova úmrtí) a Bari v Apulii, kde jsou uchovávány jeho ostatky v neobyčejné bazilice sv. Mikuláše. Dodnes jsou cílem mnoha poutníků. Obyvatelé Bari přitom slaví Mikuláše jinak než my. Jednak se oslavy konají vždy 8. května (den přenesení) a za druhé se vše odehrává na moři. Věřící přitom plují na člunech k Mikulášově soše.
Mikulášův kult se šířil asi po dvě staletí po jeho smrti. Nejprve se rozšířil po celé řecké církvi a později i do slovanských zemí. K největšímu Mikulášovu uctívání docházelo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Jeho jméno nesl i poslední ruský car. Váhavě se pak šířil Mikulášův kult také v Evropě. Například od 10. století jej zaznamenáváme v Německu, Francii a Anglii.
Mikuláš byl natolik oblíben, že neměl klid ani po smrti. Italští námořníci nebo piráti uloupili v roce 1087 jeho ostatky ze sarkofágu náhrobního kostela v Myře a přenesli je do Bari v Apulii. Prázdný Mikulášův kamenný sarkofág můžeme ještě dnes vidět v obnoveném dolním kostele Mikulášova chrámu v Demre/Myře na jihozápadním pobřeží Turecka. Antická Myra je ovšem už jen městem zřícenin. V Bari postavili k uchovávání drahocenných ostatků na troskách byzantského guvernérova paláce baziliku sv. Mikuláše, kterou vysvětli papež Urban II. roku 1089. Bazilika patří dodnes k nejvýznamnějším románským církevním stavbám v jižní Itálii. Vedle hrobu církevního patrona patří k největším cennostem stavby ciborium (liturgická nádoba na uchovávání Nejsvatější Svátosti) z 12. století, jediné úplně zachovalé z té doby v Apulii, a slavný biskupský Elijášův trůn z bílého mramoru, který pochází z 11. století a patří k nejcennějším uměleckým dílům Apulie.
Mikul áš je patronem Ruska a Lotrinska a úctyhodného počtu profesí a řemesel. Především pak ministrantů, dětí, panen, poutníků a cestujících, advokátů, soudců, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihám, knoflíkářů, svíčkářů, hasičů a zajatců. Lidé jej prosí za šťastnou svatbu a hledají u něho ochranu proti nebezpečí vody a moře, obracejí se k němu doufajíce ve znovuzískání ukradených předmětů a žádají záštitu před zloději.
Tradice kolem Miku ášovy osoby je dnes velmi specifická. V předvečer 6. prosince navštěvuje muž s bílým vousem v doprovodu čerta a anděla děti a obdarovávaje, nebo naopak kára. Vždycky jim však něco nadělí. Tento zvyk má počátky v 10. století, kdy vznikl v Německu. Vztahuje se k legendě, podle které se hrála v klášterních školách takzvaná biskupská hra, při níž jeden žák přebíral jednou v roce funkci opata nebo i biskupa a „vládl" nad klášterem a nad školou. Zprvu se tato hra konala 28. prosince, teprve od 13. století byla přeložena na den sv. Mikuláše. Krajově i národnostně se liší jak oblečení, tak i jméno Mikuláše. Postava, která dnes všeobecně vystupuje jako Mikuláš, byla ovšem vytvořena teprve před 100 lety malířem Moritzem voň Schwind. Výtvarník mu namaloval dlouhý bílý vous a oblékl jej do kožešinou lemovaného pláště s kapuci. U nás je Mikuláš tradičně znázorňován jako starší biskup s vousem v patřičném liturgickém rouchu.