Marcela a Hugo

V občanském kalendáři dnes slaví svůj svátek Marcela. Je ženským protěj­škem jména Marcel (16. ledna). Obě jména jsou římského původu, patří starému rodu Marcellů. Jedná se vlastně o zdrobnělinu jména Marcus, od­vozeného od boha války Marse. Základem slova pak je prastaré řecké marnamai „bojuji"".První Marcela, o níž se dnes zmíníme, žila v Kristově době. Přátelila se s Lazarem, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých, a s jeho sestrami Marií a Martou. Přijala novou křesťanskou víru a rozhodla se, že ji bude šířit. Přeplavila se lodí do Galie, kde prováděla misionářskou službu u barbarů.
Druhou Marcelou byla vznešená a oduševnělá Římanka, která slaví v církevním kalendáři svátek 31. ledna. Již sedm měsíců po svatbě ovdověla a její příbuzní ji začali nutit k novému sňatku. Ona však zůstala věrná tomu, komu se krátce předtím zaslíbila. Více než o muže se začala zajímat o studium vzácných knih, především se ponořila do četby děl církevního učitele Jeronýma. Nepřijímala však nekriticky vše, co napsal, naopak jej prý zkoumala břitkou myslí. Takže máme před sebou vlastně první kritičku jeho spisů. Během svého života nashromáždila velké bohatství a obývala honosnou vilu. Když roku 410 dobyl gótský dobyvatel Alarich Řím, neušla Marcelina vila pozornosti jeho barbarských hrdlořezů. Jaké však bylo jejich překvapení, když ve skvělém paláci nenašli žádné hmotné bohatství, jenom vzdělanou ženu a knihy. Jejich mozky si tuto skutečnost nedokázaly vysvětlit a tvrzení Marcelino, že vše rozdala chudým, je mohlo pouze rozzuřit. Mučili a týrali nebohou ženu, aby své poklady vydala, ale ona skutečně neměla nic. Nakonec soldateska odtáhla s nepořízenou, avšak hned po jejich odchodu zmučená Marcela vydechla naposled.
V církevním kalendáři má tento den svátek Hugo. Základem je snad staroněmecké slovo hugu čili „duch" nebo „mysl". Hugo bychom tedy snad mohli přeložit jako „duchaplný". Je zajímavé, že nejčastěji se toto jméno vyskytuje ve francouzském prostředí.
Huga najdeme v kalendáři vícekrát. Na dnešní den připadá svátek Huga z Poitiers, který byl převorem kláštera ve francouzském Anci-le-Duc.
Dalším dnešním oslavencem je Vilém z Windbergu, zvaný Poutník. Tento poustevník a mystik žil na přelomu 11. a 12. století a byl všeobecně oblíben. Dokázal prý uzdravovat nemocné a zachránil život i bavorskému hraběti Albertovi. Po Vilémově smrti, někdy kolem roku 1145, nechal vladař nad jeho hrobem vystavět kapli a později i nádherný premonstrátský klášter, který zdobí Windberg do dnešních dnů.