Ludvík a Jan (Eudes)

V občanském kalendáři má dnes svátek Ludvík. Jméno pochází ze staroně­meckého jména Hlutwig, ale již tehdy existovala i varianta Lud(o)wig. Obě pak daly vzniknout latinským formám Chlodovicus či Ludovicus. Ve fran­couzském prostředí pak vznikla jména Lodewis, Lowis, Loois a také Louis. Je zajímavé, že arabizovaná forma posledního příkladu dala patrně vznik jménu Alois. Jm éno Ludvík vykládají jazykovědci jako „slavný bojem" a lze říci, že mnoho jeho nositelů, především z řad francouzských králů, se takto skutečně do dějin zapsalo. Jeden z nich byl dokonce vyhlášen za svatého a církev si jej připomíná 25. srpna. Jmenoval se Ludvík IX. Svatý nebo také Francouzský. Narodil se roku 1214, králem se stal již ve dvanácti letech. Prý to byl panovník spravedlivý, dokonce prosazoval to, co je mnohým vládcům cizí. Trval totiž na právech každého, od sedláka až po krále. Cítil také odpor k hrubostem a hulvátství a nikomu je netrpěl. Stal se velmi úspěšným panovníkem. V roce 1248 však vedl křížovou výpravu do Egyp¬ta, při které utrpěl těžkou porážku a sám upadl do zajetí. Po svém propuštění odvedl zbytky svých vojsk do Palestiny a po šesti letech se vrátil opět do Francie. Nepoučil se však ze svých chyb a roku 1270 stál opět v čele nové armády. Ale jenom na osm týdnů, neboť 25. srpna téhož roku v Tunisu zemřel.
Patronem tohoto jm éna se stal arcibiskup Ludvík z Toulouse, který se na¬rodil v roce 1274 v Noceře dei Pagani u Neapole (Itálie). Svůj úřad zastával velice krátce, zemřel již 19. srpna roku 1297. Tento mladík se zapsal do pa¬mětí lidí tím, že ačkoliv byl synem neapolského krále Karla II., netoužil po moci a bohatství, ale naopak vynikal skromností, pokorou a milosrden¬stvím. Proto byl již v roce 1317 svatořečen.
V c írkevním kalendáři má dnes svátek také jeden z mnoha Janů. Dnešní vzpomínka patří Janu Eudesovi, jenž přišel na svět 14. listopadu roku 1601 v malém sídle Ri u Argentana (Francie). Od mládí projevoval touhu po vzdělání, a tak již ve 22 letech ukončil studia a vstoupil v Paříži k oratoriá-nům, což bylo sdružení světských knězi. Brzy potom však v jeho rodné Normandii vypukla strašlivá epidemie moru a Jan se urychleně vrátil, aby pomáhal nemocným a umírajícím. Brzy si získal pověst lidového misionáře, lidé si ho vážili a milovali jej. Svého vlivu využil Eudes jako kazatel a misionář. Podnikl celkem 110 misií, při nichž hovořil k obrovskému množství li¬dí. Jan si brzy uvědomil, že v zemi je hlad po dobrých a vzdělaných duchovních pastýřích, a tak opustil oratoriány a založil roku 1643 svou vlastní Kongregaci Ježíše a Marie, jejíž členové se nazývali eudisty. Jejich cílem bylo zvýšit vzdělání knězi a lidových misionářů. Jan Eudes tak vešel do historie jako největší misionář Francie. Zemřel v požehnaném věku 19. srpna 1680 v Caen na severním pobřeží Francie. O jeho hrobě, ačkoliv byl tak milován, není nic známo. Papež Pius X. ho přesto v roce 1909 blahořečil a papež Pius XI. jej pak 31. května roku 1925 prohlásil za svatého.