Linda, Samuel, Jiljí

V občanském kalendáři mají dnes svátek Linda a Samuel. Je to sice zvláštní spojení, aleje to tak. My jako slušně vychovaní lidé dáme přednost ženě. Jméno Linda se nejčastěji spojuje se španělským slovem Zincia, které zna¬mená „krásná", avšak existuje také německé lind, což je „mírný, jemný". Další vysvětlení vychází opět z německého slova, tentokrát je to Lindě čili „lípa". Mimochodem, když už jsme u stromů: lindou bývá někdy nazýván i topol bílý, ale od něj vítr ke stejnému dívčímu jménu asi nevane. Němčina nabízí ještě další možnost vysvětlení: staroněmecké slovo lindi totiž znamenalo „zmije". Aby toho nebylo málo, domnívají se někteří badatelé, že Linda vznikla zkrácením takových jmen, jako je Adelinda, Belinda nebo Dietlinda.
Druhým oslavencem občanského kalendáře je, jak již bylo řečeno, Samuel. Je jistě dostatečně známo, že se jedná o jméno hebrejské. Jeho význam je velmi posvátný, neboť doslova znamená jméno Boží". Samuel je jméno v zahraničí velice rozšířené a má mnoho domáckých podob. Vedle Sama existuje v USA i Sammy a v Rusku Samuil. Jméno Samuel bychom nalezli již v bibli, nosil je významný židovský prorok, který ustanovil a pomazal prvního izraelského krále Saula z rodu Benjamínova a později i Davida.
Dle kalendáře církevního má dnes svátek Jiljí. Toto jméno je řeckého původu a znělo též Aegidius, což znamená „záštita, ochrana nebo štítonoš". Česká podoba vznikla zřejmě z 2. pádu latinské varianty jména - ta zněla Gilius. Patronem tohoto jména je sv. Jiljí, který se patrně narodil v 7. století v Athénách. Příběh jeho života zní jako nádherná pohádka a mohl by začít třeba takto: byl jednou jeden poutník, který se usadil v údolí Rhóny v blízkosti Arles a začal zde žít v jeskyni jako poustevník. Tento muž se jmenoval po našem Jiljí, ale ve Francii mu říkali Gilles. Legenda praví, že jej každého dne navštěvovala laň, která ho živila svým mlékem. Krásné zvíře však neuniklo pozornosti královských lovců. Pronásledovali ji, ale vždy, když ji měli na dostřel, laň zázračně unikla. Dozvěděl se to samotný král a rozhodl se, že laň skolí. Pronásledoval zvíře až k jeskyni, kde žil poustevník Jiljí. Těsně před vchodem se mu podařilo na zvíře vystřelit, ale jak se ukázalo, střela prolétla nazdařbůh do jeskyně. Když šli lovci zkontrolovat, zda-li král laň zasáhl, nalezli uvnitř postřeleného Jiljího. Panovník, který nehodu zavinil, ihned nabídl Jiljímu ošetření. Poustevník odmítl, ale poprosil krále, aby nechal v této krajině postavit klášter. Král byl rád, že může svou vinu odčinit, a jeho přání skutečně splnil. A tak zde vznikl kolem roku 680 klášter Saint--Gilles, který se stal brzy vyhledávaným místem. Jiljí se stal jeho prvním opatem a vedl tento dům až do své smrti, která přišla 1. září roku 720. Poustevníkův hrob lze navštívit i dnes.
Sv. Jilj í byl vždy velmi oblíbeným světcem, a tak není divu, že se stal patronem mnoha měst a profesí. Uctívají jej myslivci, pastevci, ale i koňští handlíři a žebráci.