Libor a Brigita

V občanském kalendáři má dnes svátek Libor. Základem tohoto libě znějícího jména je latinský tvar Liborius. Vznikl ze slovesa libare, což znamenalo „obětovat". Libor byl tedy tím, kdo mohl ve starém Římě provádět v chrámech bohům obětiny. Jiná verze však praví, že jeho základem je slovanské slovo Ijub, tedy „milý nebo libý". Na světce Libora z Le Mans jsme vzpomínali již 9. června.
V církevním kalendáři má svátek Brigita. Toto jméno je velice staré a zdá se, že má keltský základ. Ještě dnes se v Irsku řekne Brighid, a jazykovědci se domnívají, že jméno vychází od keltského slova brigh, což je výraz pro „sílu".
Dnes si připomínáme velkou mystičku Brigitu (Birgitu) Švédskou. Narodila se kolem roku 1303 ve Finstadu u Uppsaly (Švédsko). Již ve svých sedmi letech měla vidění ukřižovaného Krista a tato mystická zkušenost se u ní stále rozšiřovala. Ve 13 letech se vdala za šlechtice Ulfa Gudmarssona a přivedla s ním na svět osm dětí. Ve věku 32 let se stala dvorní dámou u krále Magna Erikssona. Po společné pouti do Santiaga de Compostela se uchýlil její manžel do cisterciáckého kláštera. Brigita se oddala cele mystickému životu a své prožitky začala sepisovat. Zřídila také vlastní řeholní řád, kte¬rý dostal jméno brigitky a byl doplňkem řádu augustiniánského. Řád potvrdil v roce 1370 papež Urban VI. Ke sklonku svého života se vypravila Brigita na pouť do Svaté země. Zemřela brzy po svém návratu do Říma, 23. července 1373. Její dcera Kateřina nechala přenést její ostatky do Wad-steny a velkou měrou se také zasloužila, že její matka byla v roce 1391 prohlášena papežem Bonifácem IX. za svatou. Dnes již stojí jenom jeden Brigitin klášter v Altomúnsteru východně od Augsburgu. Místní kostel je posledním dílem slavného barokního architekta Johanna Michaela Fischera a je to jedna z nejneobvyklejších církevních staveb vůbec.