Klement a Lukrécie

Dnes se kupodivu shodují oba kalendáře na tom, že má svátek Klement či Kliment. Jméno latinského původu znamená „vlídný, milostivý, laskavý a mírný".
Dnes si připomínáme patrona Sevilly, Aarhusu, Compagne a Krymu, ale také kameníků, pracovníků s mramorem, kloboučníků a námořníků - Klementa I. Tento Říman přišel na svět uprostřed 1. století a byl vychován v pohanské víře. Jednoho dne však slyšel kázání apoštola Barnabáše a náhle jako by našel, co vždycky hledal. Dal se od něho pokřtít a přišel k dalšímu apoštolu Petrovi. Tomu se jinoch velice zamlouval, učil jej a nakonec Klementa navrhl za svého nástupce. Avšak po Petrově smrti (64) se Klement zdráhal papežský stolec přijmout, takže byli papeži zvoleni nejprve Linus a po něm Anakletus. Teprve roku 90 nebo 92 se Klement podvolil tlaku křesťanů a úřad konečně přijal. Tradice vypravuje, že koncem století byl poslán do vyhnanství a musel pracovat v pověstných mramorových dolech v Chersonésu na Krymu. V lomech lidé velmi těžce pracovali, navíc je všechny sužovala nepředstavitelná žízeň. Jako veliký znalec přírody si Klement všiml, že jakési jehně hrabe na jednom místě kopytem. Přispěchal mu na pomoc a ze země opravdu vytryskl ohromný proud vody. Rozběsnění dozorci Klementa okamžitě uvěznili a v roce 101 jej s kotvou na krku svrhli do moře. Jeho přátelé tělo nalezli a pohřbili, ale časem se na místo zapomnělo. Až apoštolově Slovanů Cyril a Metoděj v roce 868 Klementovy ostatky nalezli a přinesli je zpět do Říma, kde byl konečně tento papež pohřben, kostel sv. Klimenta v Římě leží na silnici vedoucí od Colossea k Lateránskému paláci a patří ke kulturněhistoricky nejdůležitějším stavbám vůbec. To proto, že si nejlépe ze všech zachoval charakter raně křesťanské baziliky. Stavba, která je zvenku téměř nenápadná, se zvedá nad jedním z nejstarších křesťanských shromaždišť Říma a také nad rodným Klementovým domem. Dolní kostel, o němž existují zmínky již ze 4. století, je od roku 1108 nastaven horním kostelem. Dlouhou dobu byla stavba kostela v hloubce zcela zapo¬menuta, až ji roku 1857 znovu náhodně odkryli a uvolnili stavebníci. Dnes patří toto jedinečné dílo k největším pozoruhodnostem města Říma. Ostatky velkého papeže Klementa I. jsou uchovávány nad hlavním oltářem horního kostela.V kalendáři bychom dnes našli také překrásné a tajemné jméno Lukrécie. Jeho význam je ovšem zcela prozaický: označuje ženu, která pocházela z římského rodu Lucretiů.Asi nejvíce toto jméno proslavila jedna členka tohoto rodu, jejíž tragédie vstoupila do římských dějin a zároveň i do dějin malířství. Po staletí byla s oblibou malována překrásná žena, která si dýkou probodává svou nádhernou hruď. Podle vyprávění se tak stalo poté, co ji znásilnil Sextus, syn římského krále Tarquinia Superba čili po našem Zpupného. Mladík se domníval, že jako syn bohatého vládce si může dovolit úplně všechno. Hrdá Lukrécie však svou pohanu neunesla, sdělila vše manželovi i otci a vyzvala je k pomstě. Potom zvolila dobrovolnou smrt. Ta otřásla Římem natolik, že královská zvůle byla ihned potrestána: došlo k povstání a Římané vyhlásili republiku. Lidé se dějinami ale stejně nepoučili, a tak si každý, kdo je u moci, po celá staletí pořád dělá, co chce. Čas od času lidé sice nemilované pány svrhnou, ale vše se neustále a dokola opakuje, takže nám nakonec zůstanou vždy jenom obrazy s překrásnou Lukrécií.