Karel (Boromejský) a Karla, Lota i Skarlet

Dnes se shodují naše kalendáře v tom, že má svátek Karel, ale také jej může slavit Karla, Šarlota, Lota i Skarlet. Toto vše je pouze několik ženských odvo­zenin od mužného Karla. Základem jména je germánské obecné jméno karlaz a staroněmecké kar(a)l s významem „muž"" nebo „chlap"". Když se ovšem íránští majordomové tohoto jména pozvolna zmocňovali íránského trůnu a Karlem Velikým vytvořili obrovskou říši, rozšířilo se toto jméno i za hrani­ce ve významu „panovník"". A tak vznikl náš „král"", polský král, jihoslovanský král) i maďarský király. Toto jméno patří u nás stále mezi nejoblíbenější. Karl ů bylo dříve v kalendáři daleko více, nyní jej mohou jeho nositelé slavit buď 10. září, nebo dnes, kdy si připomínáme Karla Boromejského (Carlo Borromei). Nad italským městem Arona na jihozápadním břehu jezera Lago Maggiore se dnes zvedají trosky historického Boromejského hradu, kde se 2. října roku 1538 narodil v rodině hraběte Gilberta Borromea malý Carlo. Od dětství se stýkal s přední italskou šlechtou, a tak není divu, že měl všude dveře dokořán. Již v dětství se rozhodl pro duchovní dráhu a ve věku pouhých 11 let, jak bylo tehdy obvyklé, se stal opatem blízkého kláštera. Tím měl být hlavně finančně zabezpečen. On ale všechny své požitky věnoval chudým. Ve 14 letech začal studovat na univerzitě v Pavii a studium vzal doslova. Ponořil se do učební problematiky s takovou vervou, že několikrát musel zcela vyčerpán školu přerušit. Nakonec však slavil úspěch a v roce 1559 se stal doktorem teologie. Krátce nato jeho strýc Jan Angelo Medici vstoupil jako Pius IV. na papežský stolec, povolal Karla k sobě a učinil jej svým tajným sekretářem a vzápětí i kardinálem-jáhnem. Všichni očekávali, jak se mladík zhostí těchto velkých funkcí, a většina mu prorokovala strmý pád. Nic takového se však nekonalo.V roce 1562 zemřel jeho milovaný bratr Frederigo a celá rodina přemlouvala Karla, aby se ujal rodového majetku a založil rodinu. Karel vše odmítal, i když věděl, že tím jeho rod skončí. Naopak vstoupil do kněžského stavu a v létě roku 1563 přijal svěcení. Za několik měsíců byl již kardinálem v Miláně. Mladík bral, jako ostatně vše, kněžské poslání zcela vážně. Žil asketicky, mnoho se postil a dlouze meditoval. V Miláně, kde nastoupil svůj úřad, však žili lidé jinak. Kostely zde byly zcela zpustlé, lidé bez víry a mravů. Mnozí se protloukali různými sektami. Karel proto musel mnoho pracovat, aby do města opět navrátil víru a zbožnost. Ne všichni mu přáli, a tak musel čelit mnoha protivenstvím a dokonce i pokusu o atentát. Lid si však definitivně získal při strašlivé morové epidemii v roce 1576. Neodjel ze země jako mnozí mocní, ale naopak se obětavě staral o nemocné a umírající a všemi způsoby obstarával jídlo a pití. Sám žil jen o vodě a chlebu. Druhým obrovským úspěchem byla jeho účast na reformním tridentském koncilu, jemuž nesmazatelně vtiskl svou pečeť. Díky jeho vlivu byl koncil vůbec dokončen a závěry sněmu začaly být uváděny do praxe. Velká námaha a celkově špatný zdravotní stav nakonec přivodily kardinálovu smrt. Zemřel v Miláně dne 3. listopadu 1584 ve věku 46 let. Zástup lidí, kteří se s ním přišli rozloučit, nebral konce. Svět a církev ztratily člověka laskavého a schopného kompromisu až příliš brzy.