Kamil, Kunhuta, Aelred, Guénolé, Marinus z Caesareje

Kamil je mužským protějškem běžnějšího jména Kamila. Pochází od řím­ského příjmení Camillus. Slovo camillus nebo camilla představovalo v lati­ně „hocha nebo dívku vznešeného původu, kteří byli vhodní pro posvátnou chrámovou službu"". V našem církevním kalendáři dnes slaví svátek Kunhuta. Jedná se o jméno staroněmeckého původu, jež ve své prvotní formě znělo Kunigund, poz¬ději Kunigunde. První složka kunni znamená „rod" a druhá gunt označuje „stav válečný" nebo „boj". Kunigunda tedy byla germánskou pramátí, která v boji ochraňovala svůj rod.
Kunhuta byla manželkou německého císaře Jindřicha II. O něm se vypráví, že se chtěl stát mnichem, a proto žil se svou manželkou v celibátu. Co je na tom pravdy nevíme, jisté ale je, že oba manželé založili biskupství v Bambergu. Později zde vzniklo centrum kultury a vzdělanosti a zde je také Jindřich s Kunhutou pohřben. Za svého života oba dva podporovali šíření křesťanství, především řád benediktinů. Po smrti manžela založila Kunhuta klášter v Kaufungenu v Hesensku, kam se uchýlila. Zemřela v roce 1033.
Další světec dnešního dne, opat Aelred, se na rozdíl od Kunhuty přijetí víry bránil. Byl sice synem faráře z Hexhamu, ale učarovala mu armáda, a v útlém věku proto vstoupil do služeb skotského krále Davida. Ve 24 letech se zdánlivě náhle, ale ve skutečnosti po velkém duševním boji stal mnichem prvního anglického cisterciáckého kláštera v Rievaulx v Yorkshiru, v roce 1147 se tam stal dokonce opatem. Vyznačoval se prý energičností a vlídností. Jeho životopisec napsal: „Žil jsem pod jeho vedením 17'let a za tu dobu nikoho z kláštera nevyhnal" Aelredovo jméno se proto stalo symbolem pro přátelství. Sám napsal dílo O duchovním přátelství. Za jeho působení vzrostl počet mnichů v jeho klášteře na 600. Kromě dohledu nad nimi jezdil Aelred i po dalších cisterciáckých domech v Anglii, Skotsku a v cizině. Tyto cesty podnikal s nejvyšším sebezapřením, neboť trpěl velkými bolestmi. Avšak jeho misie měly velký význam, a tak byl z vděčnosti nazýván „sv. Bernardem Severu". Zemřel tělesně vyčerpán ve svém klášteře.
Velmi pohnutý život měl Marinus z Caesareje (Palestina), jehož dnešní kalendář také připomíná. Byl vojákem; když měl být povýšen na centuriona, udal jej žárlivý spolubojovník jako křesťana. Velitel vyslovil krutou vobu - křesťanství nebo smrt. Marinus zvolil evangelium, byl tedy popraven.
Další oslavenec opat Guénolé žil v 6. století a založil velký klášter v Landévenneku v Bretani. Z jeho života toho mnoho nevíme zachoval se sice životopis, aleje velmi nevěrohodný.Naši předkové věřili, že „když dnešního dne zahřmí, březen přichází jako lev" a následné počasí bude slunečné a plné síly, jak se na krále zvířat.