Jaroslav a Zita

V občanském kalendáři má dnes svátek Jaroslav. Leckdo se ještě dnes domnívá, že nositelé tohoto jména „slaví jaro". Toto staroslovanské jméno je však složeno ze slova jary;', jež znamená jak „prudký, vznětlivý", tak i „silný, tvrdý a přísný". Druhá část jména je zřejmá. Jaroslavové jsou tedy „slavní svou silou" nebo, chcete-li, „prudkostí".Přestože Jaroslav nemá svého patrona v církevním kalendáři, nositeli tohoto jména se to v dějinách jen hemží. K nejznámějším patřil bezesporu Jaroslav I. Vladimirovič zvaný Moudrý, jinak velký kníže Kyjevské Rusi (v letech 1019-54). Od svého otce, knížete Vladimíra, dostal jako dědičné úděly Rostov a Novgorod. To však nehodlal respektovat nejmladší syn Svatopluk a nechal zavraždit své bratry Borise a Gleba. Jaroslav bleskově sehnal armádu a v lítém boji vzpurného bratra porazil a zahnal až za hranice. Stal se velkoknížetem a usídlil se v Kyjevě. Celé období jeho vlády se do historie zapsalo zlatým písmem. Tím se stalo jméno Jaroslav velmi populárním a nosila je i celá řada ruských knížat.Také v Čechách bylo, je a jistě i nadále bude toto příjemné jméno poměrně časté. Na jeho rozšíření má zásluhu hrdina jedné z šesti epických básní Rukopisu královédvorského. Tato báseň se jmenuje O velikých bojech křesťan s Tatary nebo také jen Jaroslav a patří mezi naše nejkrásnější. Ve 289 verších barvitě líčí památné vítězství Čechů a Moravanů nad Tatary u Olomouce (1241), kde se obzvláště slavně proslavil rek jménem Jaroslav. Později se sice ukázalo, že Rukopis královédvorský je padělek z 19. století, ale slávu a oblibu tohoto jména to již neohrozilo.
V církevním kalendáři dnes slaví svůj svátek Zita. Jméno vzniklo zkrácením slova feliátas, což v latině znamená „úrodnost" a „štěstí". Zajímavé také je, že v italštině znamená žita nebo také zitfa či čita - „děvče". Jistě děvče šťastné.Patronka dnešního dne je jí služebná Zita však příliš šťastná nebyla. Narodila se kolem roku 1212 v Monsagrati (Itálie) a od útlého mládí sloužila v domě rodiny Fatinelliových. „Sloužila" ale není to správné slovo, spíše by se hodilo „trpěla". Rozmazlené děti na ni byly zlé, paní ji týrala svou panovačností a pán, krutý a prchlivý, ji také jen trápil. Zita však byla přesvědčena, že tento úděl jí přichystal Bůh, aby vyzkoušel její víru, a tak vše statečně snášela. Nakonec se jí podařilo nemožné, svou laskavostí si celou rodinu získala a všechny je předělala k obrazu svému. Když 27. dubna 1272 Zita zemřela, všichni ji oplakávali. Záhy se stala patronkou domácích zaměstnanců, hospodyň a poslíčků, za svatou ji v roce 1696 prohlásil papež Inocenc XII. V občanském kalendáři má Zita svátek 19. září.