Evžen/Eugen a Lev (Veliký)

Podle občanského kalendáře má dnes svátek Evžen nebo Eugen. Toto jmé¬no je řeckého původu a znamená „blahorodý a urozený".
V církevním kalendáři bychom Evžena našli 13. listopadu. Jde o Evžena II. z Toleda. Narodil se kolem roku 600 ve Španělsku a stal se arcibiskupem. Byl prý neobyčejně vzdělaný a napsal mnoho filozofických pojednání, ale i básní. Zemřel ve svém rodném městě Toledu v roce 657.
V církevním kalendáři dnes najdeme Lva. Význam jména je jasný. Jedná se vlastně o českou podobu řeckého slova kón, jež znamená právě „lev". Lev měl dříve svátek 11. dubna a v občanském kalendáři bychom jej nalezli 19. června, kde jsou uvedeny ještě jeho další tvary, jako je Leon nebo Leoš.
Dnes si připomínáme Lva I. Velikého. Narodil se kolem roku 400 v Toskáně (Toscana, Itálie). O jeho dětství a mládí nevíme nic určitého. Jisté je, že se stal arcijáhnem papeže Celestina. Papežem byl zvolen v roce 440. Ihned na počátku své vlády provedl podstatnou reformu papežství. Odosobnil papežský úřad a zdůraznil jej čistě jako dědictví sv. Petra. Potom se zaměřil na obranu církevních práv a boj proti různým bludařským sektám. Ve svých spisech i při všech teologických jednáních obhajoval učení, že v Ježíši Kristu jsou obě přirozenosti - lidská i božská. Východní církev viděla v Božím Synu pouze přirozenost božskou a nechtěla od svého názoru ustoupit. Tehdy je Lev dost nediplomaticky označil za lupiče.
Důležitou roli Lev sehrál při obraně města Říma. Divoké hunské hordy totiž vpadly roku 452 do Itálie. Tehdy naopak prokázal Lev I. obrovskou diplomatickou a mravní vůli i nadlidskou statečnost. Útok barbarů byl strašlivý a ničivý. Všude, kam vtrhli, zůstala za nimi jen spálená země a zmar. Jednoho dne stanulo vojsko před branami města Říma. Lev vyšel z hradeb a šel osobně naproti hunskému vojevůdci Attilovi. Oba muži se setkali v Mantově. Lvova výřečnost musela být úžasná, neboť se mu podařilo ten¬to evropský „bič boží" od Říma odvrátit. Lev se tak nesmazatelně zapsal do dějin, protože Hunové by „Věčné město" zcela jistě strašlivě vyplenili a snad i zničili. O tři roky později stáli před branami města noví dobyvatelé. Tentokrát to byli Vandalové, ale na ně již neplatil ani Lev, ani jeho charisma. Vandalové, věrni svému jménu, město dobyli a hlavně tvrdě vyplenili. Ve chvíli nejvyššího ohrožení však Lev přeci jen opět zasáhl a dojednal za obrovské výkupné, že vojáci ušetřili životy římských občanů a město nezapálili, i když to měli původně v úmyslu. Těmito událostmi se stal ze Lva hrdina a absolutně nejvýznačnější osobnost té doby.
Slavn ý papež zemřel 10. listopadu 461 v Římě a jako první z papežů byl pochován v předsíni konstantinské baziliky sv. Petra. Papež Sergius I. vy¬zvedl roku 688 jeho ostatky a přenesl je na oltář, který byl Lvovi zasvěcen.
Za Velké francouzské revoluce začali Francouzi dnešního dne v katedrále Notre Dáme v Paříži, změněné v chrám Filozofie, uctívat bohyni Rozumu. Následující léta, plná násilí, poprav a masakrů, však ukázala, že revolucionářům tato bohyně mnoho moudrosti nenadělila.