Cecílie

Dnes má v obou kalendářích svátek Cecílie. Jméno je latinského původu a základem je slovo caecus. Latiníci potvrdí, že český význam tohoto slova je „krátkozraký" až „slepý". Co k tomu dodat.
Patronka tohoto jména však slepá určitě nebyla. Musela to být žena umělecky silně založená, protože je patronkou chrámové hudby, hudebníků, výrobců hudebních nástrojů, pěvců, varhanářů a básníků. Nevíme, zda skutečně existovala, ale Legenda o sv. Cecilii patří k nejkrásnějším a nejdojí-mavějším básnickým výtvorům křesťanského starověku.
Příběh sděluje, že dívka pocházela z římského šlechtického rodu Cecilů a už jako dítě se tajně zasnoubila s Ježíšem Kristem. Stala se křesťankou v době, kdy to znamenalo smrtelné ohrožení života. Když Cecílie vyrostla v krásnou mladou dívku, musela se na příkaz svých rodičů vdát za pohanského mladíka jménem Valerián. Při svatební noci přiznala Cecílie svému muži, že slíbila věčnou čistotu, a požádala jej, aby se také stal křesťanem. Valerián této výzvě skutečně brzy nato vyhověl a přijal svátost křtu. Když se vrátil k Cecilii, spatřil svou mladou ženu, jak právě přijímá růže od anděla, který stojí vedle ní. Tímto zážitkem a velkou silou přesvědčení, jež z Cecílie vycházela, byl tak uchvácen, že se z něho stal jeden z nejhorlivějších křesťanů vůbec a obrátil na víru ještě svého bratra Tiburtia. Všichni tři usilovně pomáhali pronásledovaným souvěrcům, ale i jejich osud se začal naplňovat. Valerián a Tiburtius byli zatčeni a na rozkaz prefekta Almachia sťati. Při zabavování majetku obou popravených narazil Almachius na Cecilii, která se mu neohroženě postavila do cesty a přiznala své křesťanství. Rozzuřen takovou odvahou a statečností, nechal vztekem soptící Almachius mladou ženu hned v jejím domě vsadit do vařící vody. Avšak ženě se nic nestalo. Ani katovi se nedařilo lépe: třikrát sekl mečem a Cecílie dál žila. Těžce raněna ležela mučednice ještě tři dlouhé dny ve svém domě, až nakonec zemřela 22. listopadu 230.Papež Urban I. pochoval její tělo v Kallixtových katakombách v Římě, hned vedle hrobů biskupů. Dům mučednice posvětil jako kostel a o sto let později zde vyrostl skutečný chrám. Když v roce 822 našli v katakombách její pohřbené tělo, nechal je papež Paschal I. přenést do kostela sv. Cecílie a tam pochovat. Při otevření rakve roku 1595 bylo prý její tělo nalezeno tak, jak bylo kdysi pohřbeno. Stefano Maderna zvěčnil tento úchvatný pohled ve své nezapomenutelné mramorové soše. Cecíliiny ostatky jsou kromě Říma uchovávány také v Hildesheimu a v Albi.Cecílie patří dodnes ke zvláště oblíbeným světicím. Jméno Cecílie bylo v dřívějších dobách jedním z nejčastějších dívčích jmen. Svátek sv. Cecílie se slavil v kostele v Trastevere v Římě již roku 545. Po všechna staletí patřila Cecílie k nejčastěji znázorňovaným světcům. Známým znázorněním Cecílie, symbolizujícím její vztah k hudbě, je nástropní freska (kolem 1510) v katedrále v Albi. V Louvrů v Paříži visí malba od Domenichina (kolem 1620), která ukazuje Cecilii s violoncellem. Na malbě od Moreta (kolem 1530) v kostele sv. Klimenta v Brescii je vidět Cecilii, jak hraje na varhany. Jedním z nejstarších znázornění je mozaika v kostele sv. Apolináře Nuovo v Ravenně, která pochází z doby kolem roku 570 a ukazuje Cecilii jako mu¬čednici s korunou mezi palmami. Spolu s Tiburtiem a Valeriánem znázornil Stefano Maderna Cecilii v bronzové postavě (16. století), dnes ve strasbourském chrámu. Maderna vytvořil také asi nejslavnější Ceciliino znázornění, kamenný náhrobek v kostele sv. Cecílie v Římě.