Bronislav, Bronislava, Řehoř (Veliký)

Dnes mají v občanském kalendáři svátek Bronislav a Bronislava. Obě jmé­na jsou slovanského původu a jazykovědci je vykládají jako „braň slávu"" nebo „bojuj za slávu"". Patronkou tohoto jména je řeholnice sv. Bronislava, která se narodila kolem roku 1200 v Kamieňu (Polsko). Proslavila se tím, že předpověděla smrt sv. Hyacinta Polského, který zemřel přesně dva ro­ky před ní. Její kult byl potvrzen pro krakovskou diecézi a pro premon­ strátský řád. V církevním kalendáři má svátek 29. srpna a v diecézi zhoře­lecké 1. září. Přidržíme-li se církevního kalendáře, můžeme si dnes připomenout Řehoře. Toto jméno má řecký původ, znělo Grégorios a znamenalo „bdělý a ostražitý". Patronem tohoto jména je papež Řehoř I. Veliký.
Řehoř se narodil v Římě kolem roku 540 a jeho otec byl velice váženým člověkem. Po jeho smrti syn přeměnil celý dům v benediktinský klášter, zasvěcený svatému Ondřejovi. Krátce na to přijal roku 579 jáhenské svěcení od papeže Pelagia II. a působil jako jeho vyslanec u císařského dvora v Kónstantínopoli. Po svém návratu do Říma byl roku 590 zvolen papežem. Stalo se tak 3. září 590. V době jeho pontifikátu vstoupily do katolické církve Anglie, Španělsko a Langobardské království. Do dějin vešel také jako významný teologický spisovatel, jeho dílo Morální teologie ovlivnilo celý stře-dověk. Velký význam mají také jeho spisy Liber regulae pastoralis nebo Dia-iogi a Mora/ta. Jeho život se naplnil 12. března roku 604 a svůj poslední odpočinek nalezl ve svatopetrském chrámě v Římě.
Řehoř byl velice schopným papežem, sotva kdo jiný na Petrově stolci sloužil papežství ke cti tak jako on. Do historie vstoupil po právu jako jeden z nejvýznamnějších duchovních správců. Zastával svůj úřad způsobem natolik vynikajícím, že se stal vzorem všem svým nástupcům a dostal od historiků titul „Veliký". Spolu se svatými Ambrožem, Augustinem a Jeronýmem patří ke čtyřem latinským církevním Otcům a od roku 1295 také k okruhu církevních učitelů. Byl vždy oblíbeným světcem, stal se patronem dolů, ale také zpěváků, hudebníků, zedníků a knoflíkářů. Lidé se k němu modlili, soužila-li je dna nebo morová nákaza. Dříve slavili Řehořův svátek v den jeho úmrtí 12. března. Protože však tento den spadá do doby postní, byla památka v roce 1969 přenesena na dnešní den. Po mnoho staletí se nadále udržuje zvykgregoriánsfcých mší. Při něm dávají věřící sloužit 30 mší po 30 po sobě jdoucích dnů za blízkého zesnulého, stejně tak, jak to učinil Řehoř při úmrtí svého přítele mnicha Justa. Řehořovým životem a dílem se nechala inspirovat celá řada umělců, mnohé památky můžeme obdivovat ještě dnes. Například Hans Baldung Grien jej namaloval v okamžiku, kdy se mu při mši zjevil Ježíš jako muž bolesti (1510). Tato malba je dnes v muzeu umění v Clevelandu (USA).