Brigita a Hilarion

Jméno Brigita se v kalendáři objevuje vícekrát. Brigita, Brita nebo Birgita má totiž svátek také 1. února a 8. října; čtenář této knihy si ještě možná pa¬matuje příběh Brigity, patronky Irska.
V církevním kalendáři dnes najdeme Hilariona. Toto jméno má svůj původ v latině a znamená „veselý". Však se u nás také někdy překládalo jako Směch nebo Radovan.Patronem tohoto jména je Hilarion z Gázy. Narodil se někdy kolem roku 290 v Gáze (Palestina) a je to první písemně doložený poustevník v této oblasti. Víme o něm především zásluhou Jeronýma, který napsal jeho životopis. Hilarion byl vychován ve vzdělané Alexandrii a od dětství obdivoval sv. Antonína. Podle jeho vzoru si zvolil samotu, aby rozjímal o Bohu, a asi roku 307 odešel na opuštěné místo poblíž Maiumi, což byl přístav nedaleko Gázy. Zde si zbudoval hliněnou chatrč a setrval v ní celých 50 let. Živil se pouze fíky, zeleninou, chlebem a olejem. Nežil však z milodarů, celý ži¬vot tvrdě pracoval. Těžkou námahou se snažil překonávat řadu pokušení, která jej neustále pronásledovala. Jeho příkladu brzy následovalo mnoho obyvatel Gázy a blízkého okolí. Navíc mu rychle vzniklá legenda přisuzovala mnoho zázraků, čímž jeho věhlas ještě více rostl. Přibližně od roku 329 se kolem Hilariona začali shromažďovat stejně smýšlející lidé, až zde vznikla první komunita. Brzy ji následovaly další a zdálo se, že svatý muž by měl být spokojen. Byla to jen část skutečnosti. Hilarion byl samozřejmě rád, že křesťanství se díky jeho příkladu šíří, ale on sám ztratil klid, tolik potřebný k hlubokým meditacím.
V roce 360 se n áhle rozhoduje a odchází z Maiumy do Egypta, kde doufá, že vnitřní klid najde. Je však již příliš známým člověkem, a tak jej lidé neustále vyhledávají, takže jeho snaha o samotu nakonec vyznívá marně. Navíc císař lulianus Apostata (331-363) nařizuje, aby byl Hilarion zatčen. Ten pochopitelně na nic nečeká, prchá do libyjské pouště a odtud na Sicílii, kde se setkává se svým přítelem a žákem Hésychiosem. Po nějakém čase spolu odcestují do Epidauru na dalmatském pobřeží. Zde je Hilarion ještě zcela neznámý, a tak doufá, že konečně najde klidné místo pro své rozjímání. Ale opět má být zklamán.Konce bludného putování a hledání mystického prožitku se poustevník nakonec přeci jen dočkal. Tajně a v noci nastoupil na loď jedoucí na Kypr, a tam jeho neklidné putování konečně skončilo. Po několika letech skutečné křesťanské mystiky zde v roce 370 nedaleko Pafu v míru a pokoji zemřel. Hned po jeho smrti se úcta k němu rozšířila do všech světových stran, jeho
ostatky byly prý dokonce přeneseny do francouzského místa Duravel.