Břetislav, Agathon, Řehoř (X.)

V našem občanském kalendáři má dnes svůj svátek Břetislav. Naším nejznámějším nositelem tohoto jména je knížecí, leč přesto nemanželský syn našeho přemyslovského panovníka Oldřicha a jeho lepé choti Boženy, kte­rý se jim narodil někdy kolem roku 1002. Aby si vylepšil svou pozici, nevá­hal a roku 1021 unesl z kláštera Jitku, dceru Jindřicha ze Schweinfurtu, příbuzného německých králů. Po smrti svého otce jej strýc Jaromír dosadil na český trůn. Břetislav se chopil žezla razantně a jeho sousedé se nestači­li divit. Především pak Poláci: dobyl Krakov, a dokonce i tehdejší sídelní hrad Piastovců v Hnězdně (Gniezdno). Z baziliky P. Marie vyzdvihl ostatky druhého pražského biskupa Vojtěcha Slavníkovce. Nad jeho tělem vyhlásil tzv. Břetislavova statuta, soubor pravidel křesťanského života, jakousi sbír­ku tehdejších zákonů. Jedná se i z našeho pohledu o velice zajímavé poky­ny. Tak předně směřovaly tyto články proti mnohoženství a zakazovaly ja­kýkoliv rozvod. Ten, kdo by se těmito pokyny neřídil, mohl být prodán do otroctví to patřilo ještě v 11. století mezi opory pražské ekonomiky. Další články byly namířeny proti rozšiřování sítě krčem, zakazovaly práci a pro­vozování trhů v neděli a v platnost vstoupil i příkaz, že se mrtví mohou po­hřbívat jenom na hřbitovech. Otázkou však je, jak se dařilo tato nařízení uvádět do života. Vždyť mnohá z nich se nedodržují ani dnes. Výboje, které Břetislav vedl do Polska, se však nelíbily jeho západnímu sousedu Jindři­chovi III. A tak se sen o velké říši Břetislavovi nesplnil. Těsně před svou smrtí vyhlásil ještě jedny zákony: tentokrát se týkaly nástupnictví na pražský trůn. Tzv. Břetislavův stařešinský zákon z roku 1054 stanovil pravidlo, že českým knížetem se vždy stane nejstarší Přemyslovec a mladší členové ro­du budou držet pod jeho vládou úděly. Zvláštní postavení bylo přitom dá­no Moravě. Břetislav zemřel v Chrudimi dne 10. ledna roku 1055 a byl po­chován v kostele sv. Víta na Pražském hradě.
V českém církevním kalendáři má svátek Agathon. Agathon byl papežem v letech 678-81 a mnoho o něm nevíme. Jméno se vyskytuje spíše ve východních zemích, jeho českými formami jsou Dobromil či Dobroslav.
V římském kalendáři si dnes také připomínáme papeže Řehoře X. Narodil se roku 1210 v Piacenze (Itálie) jako Teobaldo Visconti. Snad ani nečekal, že by se někdy mohl papežem stát. Po smrti jeho předchůdce Klementa IV. se totiž kardinálové dohadovali celé tři roky, než vybrali právě jeho. Problém byl v tom, že Visconti nebyl ani kardinálem; navíc se zrovna nacházel příliš daleko na to, aby mohl pontifikát přijmout - dlel totiž s křižáckým vojskem v Palestině. Do úřadu byl tedy uveden až roku 1273. Jeho krátký pontifikát, zemřel 10. ledna 1276, však byl naplněn ráznými činy.
Práce se chopil velmi energicky. Na rok 1274 svolal do Lyonu všeobecný koncil, na němž plánoval vyjednání smíru západního a východního křesťanství. Sláva to byla skutečně veliká, vždyť přijeli i Tataři! Ti zde usilovali o spojenectví ve společném postupu proti Turkům. Nic z toho, co si papež vytkl, se však nepodařilo. Nepochodili ani Tataři, navíc se jeden z nich nechal pokřtít. Nejdůležitější usnesení koncilu se tak týkalo konkláve (po papežově smrti se kardinálové musejí sejít na konkláve do desátého dne od pohřbu). Protože Řehoř zažil, kam vede věčné dohadování o nástupnictví, a věděl, jak je tato situace nebezpečná, zasadil se o přísná pravidla, která od té doby platí pro volbu každého papeže. Během konkláve musejí být kardinálové zcela izolováni od okolního světa a nesmějí si ani s nikým dopisovat. Pokud během tří dnů nevyberou papeže, bude jim snížen příděl potravin. Po týdnu jednání jim musí stačit pouze chléb a voda. Velmi praktické.