Benjamín a Ambrož

V občanském kalendáři má dnes jmeniny Benjamín. Toto hebrejské jméno znamená, že jeho nositel je „synem pravice" čili „milovaným synem". Z to¬ho vyplývá, že naši předkové měli ve větší oblibě pravici, která je šikovnější než levice, alespoň pokud jde o ruce. Jisté je, že toto jméno je velice oblíbené a nosilo je mnoho významných mužů. Jeden z nich, křesťanský světec Benjamín, byl jáhnem a počátkem 5. století kázal v Persii křesťanskou víru. Při pronásledování přívrženců Kristových byl však zajat. Zdráhal se klanět pohanským božstvům, a tak byl krutě umučen. Latinská i řecká církev slaví jeho památku 31. března.Známější Benjamín byl nejmladším synem Jakuba a jeho manželky Ráchel. Stal se miláčkem svého otce i slavného bratra Josefa Egyptského. Je pokládán za praotce izraelského kmene, který sídlil ve střední Palestině. Z pokolení Benjamínova vzešel i první židovský král Saul. Po návratu z babylonského zajetí se především pokolení Judy a Benjamína vrátila do vlasti a vytvořila jádro obnoveného národa.
V církevním kalendáři má dnes svátek Ambrož. Toto jméno je řeckého původu a vychází z přídavného jména ambrosios, jež znamená „nesmrtelný" nebo „božský".
Dnes si připomínáme patrona Milána a Bologne, ale také ochránce včelařů, voskářů i včel a všech domácích zvířat - svatého Ambrože. Včely nejsou u tohoto světce náhodou, také on byl neobyčejně pilný a pracovitý. Na svět přišel pravděpodobně v roce 339 v Trevíru (Trier, Německo) v rodině prefekta Galie. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání. Po smrti otce odešel do Říma a nastoupil politickou dráhu. Brzy z něho byl konzul v Miláně. Po smrti tamního biskupa vypukly ve městě nepokoje a Ambrož se stal prostředníkem mezi soupeřícími stranami. Vedl si tak skvěle, že byl sám zvolen nástupcem zemřelého. V té době však ještě nebyl ani pokřtěn. Tento nedostatek rychle odstranil, a tak mohl být 7. prosince roku 374 vysvěcen. Jeho prvním činem v úřadě bylo, že rozdal své veškeré jmění, a pak se po¬nořil do studia teologických knih. Záhy se z něho stal charismatický kazatel, po jehož proslovech přijímaly stovky lidí svátost křtu. Vedle toho psal stejně zdařile i básně a knihy. Svým dílem směrodatně ovlivnil kulturní život 4. století i věků následujících. Napsal velké množství hymnů a jeho opusy (ambrozidnsicý chorál) jsou zpívány ještě dnes. Je zajímavé, že jako první použil pro eucharistickou slavnost výrazu „mše".Po životě naplněném prací zemřel Ambrož 4. dubna roku 397. Jeho památka se slaví od 11. století v den jeho biskupského svěcení. Místo posledního odpočinku nalezl v milánské bazilice Mučedníků, která nese nyní jeho jméno. Ambrož patří mezi západní církevní Otce a byl papežem Bonifácem VIII. povýšen na církevního učitele. Pravděpodobně nejstarším Ambrožovým znázorněním je mozaika z doby kolem roku 470 v kapličce sv. Viktora v Ciel ďOro v kostele sv. Ambrože v Miláně. Mnozí badatelé se domnívají, že jde o vůbec první zobrazení světce.