Bartoloměj

Dnes má v občanském i církevním kalendáři svátek Bartoloměj. Toto pů­vodně aramejské jméno znělo bar laímat čili „syn Talmajův"", přičemž Talmai souvisí s hebrejským slovem tělem, což znamená „brázda"". Jeho otec byl totiž oráčem. Dalo by se tedy s určitou nadsázkou říci, že Bartoloměj byl synem starého Brázdy.
Nejznámějším nositelem tohoto jména byl apoštol Bartoloměj, který měl však vlastní jméno Nathanel („Bůh dal"). Narodil se někdy v 1. století v Káně (Galilea). Podle tradice se dostal k Ježíšovi prostřednictvím apoštola Filipa. Když jej Kristus poprvé uvítal, řekl prý: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti." Bartoloměj patřil k věrným apoštolům a po smrti svého Mistra se vydal šířit křesťanství do Arménie, Indie a Mezopotámie, kde se proslavil především svou schopností uzdravovat nemocné - byl specialistou zvláště na posedlé. Dokonce prý vyléčil z této nemoci i dceru arménského krále Polimia - ten však musel nejprve s celou rodinou přestoupit ke křesťanství. Pohanští knězi v čele s panovníkovým bratrem ale Bartoloměje úkladně zajali a krutě mučili. Pak vynesl soudce strašlivý ortel: perský trest smrti, stažení z kůže zaživa! Jiné prameny praví, že Bartoloměj byl sťat mečem. Rok a místo úmrtí také nejsou zcela jasné. Od konce 10. století odpočívají ostat¬ky mučedníka a apoštola v kostele sv. Bartoloměje na tiberském ostrově v Římě. Tento chrám nechal vystavět císař Ota III. (980-1002) na místě antického Aeskulapova chrámu. Lebka sv. Bartoloměje je od roku 1238 uložena v domě ve Frankfurtu nad Mohanem.
Tento mu čedník byl vždy velmi uctívaný, a tak není divu, že je patronem mnoha měst a živností. Na prvním místě je samozřejmě ochráncem Frankfurtu nad Mohanem, dále Maastrichtu, Altenburgu, ale také naší Plzně. Vedle biskupství lutyšského se pod jeho ochranu utíkají také horníci, řezníci, knihaři, krejčí, sedláci, vinaři, pekaři, pastevci, sedláři, koželuhové, ševci a štukatéři, abychom jmenovali alespoň několik zástupců řemesel. Jednou z nejznámějších tradic vížících se ke svátku sv. Bartoloměje je almská pout, při které putují již od 17. století obyvatelé rakouského místa Alm do St. Bartholomá u jezera Konig v berchtesgadenském kraji. Plní tak dávný slib, který dali sv. Bartolomějovi po skončení morové epidemie. Horší vzpomínky na svátek sv. Bartoloměje mají ve Francii. V roce 1572 se totiž o bartoíomějské noci konala „krvavá pařížská svatba", při níž bylo z příkazu Kateřiny z Medici vojáky povražděno 2000 protestantských hugenotů.
Bartoloměj se také stal inspirací mnoha umělců. Se staženou kůží je znázorněn například na fresce od Michelangela (kolem roku 1540) ve vatikánské Sixtinské kapli.