Antonie, Jan (Gonzáles)

Dnes má v občanském kalendáři svátek Antonie. Jedná se o ženský protějšek ke jménu Antonín. Obě mají základ v latinském Antoninus, což je adop¬tivní jméno k Antonius a znamená „patřící Antoniovi". Toničky by tedy ve starém Římě byly příslušnicemi velmi slavného rodu Antoniů. Antonie na-lezneme v církevním kalendáři dvě. Jedna slaví svátek 27. ledna a jmenova¬la se Antonie Werrová, druhá se připomíná 29. února a pocházela z Florencie. Má tedy trochu smůlu, protože slaví svátek jen jednou za čtyři roky.Toto jméno je celosvětové velmi rozšířeno a v mnoha jazycích má plno rozkošných variant. Snad nejkrásněji zní podoba francouzská - Antoinette. Také našimi dějinami se mihla žena tohoto jména. Jmenovala se celým jménem Marie Antonie a byla dcerou slavné královny Marie Terezie. Elegantní a půvabná žena se narodila 2. listopadu 1755 ve Vídni. V roce 1770 si vzala následníka francouzského trůnu Ludvíka XVI. a Francouzi jí začali říkat Marie Antoinette. Když se její manžel ujal vlády, psal se rok 1774 a krize režimu se začala rychle zhoršovat. Antoinette se postavila do čela radikální pravice. Vedla si sice statečně, leč politicky a diplomaticky značně neobratně. Krále donutila k propuštění ministra Neckera, což vedlo k pádu Baštily. Pak se již události řítily nekontrolovatelně, v zemi vypukla revoluce. Netrvalo dlouho a manželský pár skončil ve vězení. Zde se královna zcela změnila. Prokázala velkou statečnost, zdrženlivost a zbožnost. V té době země tonula v krvavém teroru, Ludvík XVI. skončil svůj život 21. ledna 1793 na popravišti a stejný osud stihl 16. října téhož roku i nešťastnou Marii Antoinettu. Ačkoliv ji zavraždili samotní Francouzi, smrt z ní učinila jejich nejznámější královnu.
V církevním kalendáři má dnes svátek další z mnoha Janů. Janů je v kalendáři hezká řádka, takže původ jména jsme si vysvětlovali již několikrát. Ze všech nositelů tohoto hojně rozšířeného jména má dnes svátek jediný, Jan z Facunda, zvaný také Jan Gonzáles. Narodil se kolem roku 1430 v Saň Facundu (dnes Sahagún, Španělsko). Po studiích se stal duchovním a proslavil se jako vynikající kazatel. Na základě slibu z roku 1463 se stal augustiniánským poustevníkem. Mysticky obdařený řeholník byl dvakrát převorem kláštera v Salamance. Měl řadu schopností, dokázal prý dokonce zázračně léčit a několik lidí i navrátil do života. Sám zemřel 11. června roku 1479 v klášteře, kde žil. Světový kalendář si ho připomíná 11. června. Svatořečen byl v roce 1690.