Alexandr a Gabriel (od Bolestné Matky Boží)

V občanském kalendáři má dnes svátek Alexandr (v církevním tomu tak bylo včera). Počátky tohoto jména musíme hledat až ve starém Řecku, kde znělo Alexandros, což znamená „obránce mužů"
Nejznámějším nositelem tohoto jména bude asi vojevůdce Alexandr Veliký, jinak též Alexandr Makedonský (356-23 před Kristem), syn Filippa II. a Olympiády. Vychovávaný nebyl nikým menším než Aristotelem. Na makedonský trůn nastoupil po otcově zavraždění. Nejprve tvrdě potlačil povstání v Řecku, zabezpečil své hranice proti Thrákům a Illyrům a pak zahájil tažení proti mocné Persii. Jeho armáda byla úctyhodná (40 000 pěších, 5 000 jezdců, 140 lodí). Výpravu pojal jako svatou válku Řeků proti barbarům a pokračoval v tažení přes státy perských satrapů, až se postupně zmocnil značné části Malé Asie. V roce 333 před Kristem poprvé porazil u Issu perského krále Dáreia III. a zmocnil se jeho tábora i rodiny. Poté dobyl perské námořní základny na fénicko-palestinském pobřeží a v roce 332 před Kristem vstoupil do Egypta. Zde jej přijali knězi jako faraóna a uznali jeho božský původ. Velký vojevůdce tu založil město Alexandrii načež se obrátil do vnitrozemí Perské říše. Zde znovu porazil Dáreia u Gaugamél v Asýrii (331 před Kristem). Tím si otevřel cestu dále na východ, kde dobyl Babylon a Šusy a zničil Persepolis. Po zprávě o Dáreiově zavraždění v Baktrii vystoupil na veřejnosti jako perský velkokrál. Následovala další plejáda úspěchů. Do roku 327 před Kristem dobyl Baktrii a pronikl hluboko do střední Asie, kde založil další Alexandrie (dohromady prý jich bylo na 70). V roce 326 před Kristem překročil Alexandr Indus a na řece Hydaspu porazil krále Pora. Jeho říše byla skutečně obrovská. V roce 324 před Kristem se vrátil do Babylonu, který se stal jejím hlavním městem. V tu dobu mu však zbýval jenom jeden rok života, protože v roce 323 před Kristem podlehl infekční nemoci. Do té doby se mu nepodařilo dostatečně konsolidovat správu říše, která se krátce nato bez jeho autority a dědice (syn se narodil až po smrti Alexandra) rozpadla v bojích mezi diadochy (vojenští velitelé a nástupci Alexandra Velikého, pověření původně správou jednotlivých oblastí). Jeho výboje zahájily novou epochu starověkých dějin. Alexandrovým cílem bylo vytvoření světové říše, v níž si Řekové a Peršané měli být rovni, pro sebe jako krále však vyžadoval božské pocty. Odpor, který to vyvolávalo u části makedonských šlechticů, tvrdě trestal. Jednotu obyvatel říše se snažil zajistit i „spojením krve" - podporoval masové sňatky makedonských vojáků s domorodými ženami. Sám šel vzorem a oženil se s baktrijskou šlechtičnou Roxanou a s dcerou Dáreia III. Stateirou. Plány měl velkolepé; co mu chybělo, byl čas. A to bylo podstatné.
V církevním kalendáři má dnes svátek Gabriel. Toto jméno je hebrejského původu (gabri él) a vykládá se jako „Bůh je silný", případně „Bůh je má síla" nebo „muž (hrdina) Boží".
Dnes si p řipomínáme Gabriela od Bolestné Matky Boží, který se ve skutečnosti jmenoval František Possenti. Narodil se 1. března roku 1838 v Assisi (Itálie). Ačkoliv byl vychováván u jezuitů, žil v mládí velice lehkomyslně a hříšně. Změnil se prý až v roce 1856, když náhle spatřil obraz Panny Marie. Stal se z něho řeholník a plně se oddal víře. Zemřel 27. února roku 1862 v Isola dél Gran Sasso (Itálie).
Naši předkové věřili, že dnešního dne nastává čas pozitivního směřování, kdy je třeba přinášet oběti a tvrdě pracovat v zájmu duchovního pokroku. Neboť čím více lidí bude zlepšovat své pozitivní myšlení, tím více možností rozvoje se lidstvu otevře. Nuže, pokusme se naše moudré předky napodobit. Třeba to vyjde. Mnoho štěstí!