Bohdan/Theodor a Alžběta (z Dijonu)

Dnes má v občanském kalendáři svátek Bohdan. Jazykovědci se přou, kde hledat počátky tohoto jména. Jedni se domnívají, že je původu staroslo¬vanského, jiní soudí, že jde jen o překlad jména Theodosius nebo Theodóros. Koneckonců je to jedno, neboť obojí znamená „Boží dar".
Patronem tohoto jména, ale také vojákuje Theodor/Bohdan z Euchaity, jenž byl před evangelistou Markem patronem Benátek. Přišel na svět koncem 3. století v Arménii nebo Sýrii. Byl pokřtěn a svou víru bral velice vážně. Vstoupil do armády, ale římské vojsko, jak známo, čas od času pronásledovalo křesťany. To se mladému Theodorovi nezamlouvalo, a odmítl proto rozkaz splnit. Byl zatčen a předveden k tribunovi legie a místodržícímu provincie. Ten mu nařídil, aby se křesťanské víry zřekl, Theodor však odmítl. Dostal velkoryse několik dnů na rozmyšlenou, ale využil jich po svém: zapálil pohanský chrám matky bohů Kybelé a ke svému činu se přiznal. Bez soudu a po krutém mučení jej vojáci zaživa upálili. Poté jeho mrtvé tělo křesťanští přátelé vytrhli z plamenů a pochovali je. Příběh se prý odehrál v roce 306 v Euchaitě (Malá Asie), na mučedníkovy ostatky si dělají nárok i Benátky, Brindisi a Gata. Theodor byl původně jedním z velkých mučedníků Orientu, ale jeho kult se dostal i na Západ, kde se nyní jeho památka slaví 10. listopadu.
V církevním kalendáři je dnes připomenuta Alžběta z Dijonu. Narodila se 18. července roku 1880 u Bourges (Francie). Příjmením se jmenovala Catezová a byla dcerou francouzského hejtmana. Již od dětství byla hluboce věřící. Povoláním byla klavíristkou, v hudbě dosáhla mnoha úspěchů a ocenění. Protože to byla pohledná dívka, měla i řadu nabídek ke sňatku. Ona však zatoužila po řeholním šatu a vstoupila do karmelitského řádu. Její dětský sen byl sice naplněn, ale dosavadní harmonický a bezstarostný život skončil. Dívka totiž vážně onemocněla těžkou tuberkulózou, ke které se přidaly ještě další skličující choroby. Při životě ji držela jenom častá mystická cvičení a zážitky. Její zdraví však bylo zcela podlomeno, a tak mladičká dívka dne 9. listopadu roku 1906 v Dijonu zemřela. Papež Jan Pavel II. ji 25. listopadu roku 1984 prohlásil za svatou.
Lateránská bazilika sv. Jana (Saň Giovanni in Laterano), které dnes také vzpomínáme, je katedrálním kostelem římského biskupa (papeže). Laterán daroval c írkvi v roce 326 Konstantin Veliký. Od 8. století sloužil jako hlavní papežská rezidence a od konce 16. století je letním sídlem. Bazilika byla původně zasvěcena ke cti Nejsvětějšího Vykupitele a začátkem 10. století ji dodatečně zasvětili dvěma Janům - Evangelistovi a Křtiteli (904). Výroční památka jejího posvěcení se rozšířila mimo Řím a roku 1570 byla zapsána do misálu Pia V. Tehdy se svátek nazýval Posvěcení arcibaziliky Nejsvětějšího Vykupitele. Nový římský kalendář přinesl změnu názvu na Posvěcení lateránské baziliky.
Dnes je také svátek Quatuor Coronati čili svátek Čtyř korunovaných mučedníků, kteří jsou ve velké úctě u svobodných zednářů. O jejich životě mnoho nevíme. Jistá jsou jenom jejich jména - Castor, Claudius, Nikostratus a Symforianus. Zemřeli zřejmě za císaře Diokletiana a jejich ostatky odpočívají na Monte Celio v Římě v kostele, který nese jejich jméno. Nejčastěji jsou znázorňováni jako kameníci. Jeden z nich drží dláto a další kružidlo, špičaté kladivo a příložník.