Vládán a Julián

Dnes mají v občanském kalendáři svátek Vládán a Vladek. Tato původně slovanská jména jsou snad zkráceninami jmen Vladimír nebo Vladislav a představují člověka, jenž vládne, tedy „vládce"".Nejznámější nositel tohoto jména skutečně vladařem byl. A ne ledajakým. Jmenoval se Vlád Dracul („Ďábel") a v letech 1435-47 byl valašským knížetem. Dracul zasvětil svůj život organizování protitureckých tažení. Tak dlouho se s Turky poměřoval a provokoval je, až upadl do zajetí a byl v „zemi půlměsíce" uvězněn. Po nějakém čase prohrály turecké voje v Sedmihradsku a do země přijel se silným vojskem statečný Jan Hunyady. Tyto a další okolnosti přiměly Turky k tomu, že Vláda propustili. Musel jim však slíbit, že bude nadále zachovávat věčný mír. Dracul sice pokoj nedal, ale rozhodující „bitvy národů" u Varny (1444), která skončila těžkou porážkou křesťanského vojska, se skutečně neúčastnil. Dokonce zajal Hunyadyho vracejícího se z války, za což byl později sťat.
Za zmínku stojí i syn tohoto valašského knížete, další z rodu Vládu, Vlád Dracula. Stejně jako jeho otec vynikl bezpříkladnou krutostí vůči nepřátelům i vlastním poddaným. Proto znamená jeho první přízvisko „ten, který naráží na kůl", druhé „syn Draculův".Ještě jedním způsobem se Vlád zapsal do dějin a dá se říci, že daleko výrazněji než tím, co skutečně učinil. Lidová tradice jej totiž označila za krutého vládce, který se stal po své smrti upírem. Prvním ohlasem na tuto legendu byla ruská polohistorická Povést' o muťanskom vojevodě Drakule, která vznikla již v 15. století. Tato látka zaujala mnoho spisovatelů, ale především Hollywood učinil z někdejšího valašského knížete vampírskou bestii, které se rádo bojí již několik generací filmových diváků.
V českém církevním kalendáři má dnes svátek Julián. Jeho život je znám pouze z legend. Společně s jeho ženou Vasilisou žili na počátku 4. století v Egyptě a ujímali se pronásledovaných křesťanů. Za to, že jim poskytovali útulek, byl Julián roku 310 sťat. Vasilisa zemřela ještě před rozsudkem.Jméno Julián bylo dříve velice oblíbené. Jiný, daleko známější Julián žil ve starém Římě a celé jeho jméno znělo lulianus Flavius Claudius Apostata („Odpadlík"). Byl odpadlíkem od křesťanské víry a pokusil se tím otočit kolem dějin nazpět. Stal se císařem římským a byl zároveň i filozofem a spisovatelem, což nebývá dobrá kombinace. Narodil se 17. listopadu 331 našeho letopočtu v Kónstantínopoli (dnešní Istanbul, Turecko) jako syn lulia Constantia, bratra Konstantina Velikého, a jeho druhé ženy Basiliny. V roce 361 vtáhl s vojskem do Kónstantínopole a stal se vladařem. Od té doby se veřejně pokoušel o návrat k pohanství a o zřízení filozofické a liberální vlády. lulianus byl křesťanem do dvacátého roku svého života. Pilné studium řecké, zvláště novoplatónské filozofie pod vedením vychovatele Mardonia a filozofa Maxima, nekonečné a přečasto absurdní spory různých sekt o křesťanskou pravověrnost a hlavně zločinnosti jeho křesťanských předchůdců na císařském trůnu jej od křesťanství nakonec odvrátily. Jeho pohanství nebylo žádnou určitou starou teologií, nýbrž typickým dobovým náboženským synkretismem. Lulianus dokonce založil novou církev, pro niž sestavil i modlitbu k slunci. Křesťany začal opět pronásledovat, odstranil privilegia jejich církve, zakázal četbu klasiků v křesťanských školách a vyloučil křesťany z veřejných úřadů. Zvítězil také v mnoha bitvách, aby nakonec zahynul v šarvátce, do které se vrhl bez pancíře. Na následky zranění zemřel klidně, jak se na filozofa patří, 26. června roku 363.