Vilma, Rajmund (z Peňafortu) a Reinold (z Kolína)

V občanském kalendáři má dnes svátek Vilma, ale také Vilemína a Viléma. Jméno má německý původ a je ženským protějškem Viléma. Hovoří, jak už to tak u německých jmen bývá, bojovnou symbolikou. Znamená asi tolik, že „mou helmicí či ochranou je má vůle nebo přání"". Snad by se tedy dalo říci, že Vilma je žena, která má pevnou vůli a udělá jen to, co si přeje ona sama. V českém církevním kalendáři dnes najdeme svátek Rajmunda nebo Raimunda. Toto jméno pochází ze starohornoněmeckého tvaru Raginmund a vykládá se jako „moudrý ochránce"" nebo „ten, kdož moudrou radou po­skytuje ostatním ochranu"". Patronem tohoto jm éna je Rajmund z Peňafortu. Narodil se kolem roku 1175 ve Villafranca dél Penedés (Španělsko) v rodovém sídle, podle něhož nese i jméno. Jeho rod patřil skutečně k těm nejlepším, jaké v Katalánsku kdy žily. Rajmundovi rodiče byli příbuzní jak s aragonským králem, tak i s barcelonským hrabětem. Dostalo se mu skutečně vynikajícího vzdělání v Barceloně a v Bologni, měl před sebou skvělou kariéru. Na studiích se ale rozhodl pro duchovní dráhu. V roce 1222, to byl již knězem, vstoupil do dominikánského řádu. Rozhodně však nebyl pasivním členem řehole. Již v roce nástupu sepsal pravidla pro řád mercedářů, který spoluzaložil s Petrem Nolaskem. Dalším mezníkem jeho kariéry je rok 1230, kdy jej papež Řehoř IX. povolává do Říma jako zpovědníka a svého poradce. To je již Rajmund znám jako opravdu moudrý ochránce chudých, po dlouhou dobu se jich ujímá jako veřejný obhájce před soudy, kam se chudí odjakživa dostávají daleko častěji než bohatí.
V Římě napsal katalánský učenec řadu důležitých spisů, kterými dokázal velice účinně ovlivnit tehdejší církevní život. Stále měl na paměti i svou rodnou zem, kde vedle jeho soukmenovců žili i Židé a Mauři. Založil proto školy, kde se žáci učili vedle evropských jazyků i řečem orientálním. Šlo mu však hlavně o to, aby se k jinověrcům dostalo křesťanství a oni k němu přistoupili. Rajmund také významně zasáhl do dějin dominikánské řehole. Byl třetím generálním představeným a od základů přepracoval celá řádová pravidla. Jeho dlouhý život byl zcela naplněn prací. Snad proto, že jeho dílo bylo zakladatelské, mu bylo dopřáno skutečně pohádkového věku. Zemřel totiž až 6. ledna 1275 v Barceloně, svatořečen byl roku 1600. Dnes je uctíván především jako patron Barcelony a učitelů církevního práva.
V římském kalendáři má dnes svátek také Reinold z Kolína. Jeho životní příběh je podložen pouze legendami. Žil prý v 10. století jako mnich v opat-ství sv. Pantaleona v Kolíně. Zde měl za úkol dohlížet na práci kameníků. Na první pohled zcela bezpečné zaměstnání, řekl by si jeden. Jenomže Reinold pracoval občas s řemeslníky sám, a po nějaké době pronikl i do těch nejtajnějších jemností kamenické práce. To ovšem znamenalo, že jej hned tak někdo neošálil. Požadoval proto od řemeslníků přesně odvedenou práci, navíc musela být i včas hotova. A tak se stal z Reinolda velice nepříjem¬ný nadřízený, který dokonale rozuměl práci svých dělníků. To samo o sobě nebývá tak častým jevem. Kvůli těmto nepříjemným vlastnostem šel kameníkům tak na nervy, že jej jednoho dne jednoduše zabili. Přesto, a to je zvlášť pikantní, se stal patronem nejenom zedníků a sochařů, ale i kameníků. Ale tak už se někdy semele život i dějiny. Dnes uctívají Reinolda především v Dortmundu, jehož je patronem a kde leží i větší díl jeho ostatků. Jeho relikvie uchovávají také v Kolíně nad Rýnem a ve španělském Toledu.