Vendula, Notger, Genadij a Petr (Mučedník)

V občanském kalendáři dnes slaví svátek Vendula. Jako samostatné jméno se objevila v českém kalendáři teprve ve zcela nedávné době. Vendulky byly v Čechách ovšem vždy oblíbené  vzpomeňme na hrdinku Smet¬novy opery Hubička. Všechny však nesly ve svých křestních listech jméno Václava, Vendulkami je něžně nazývalo pouze jejich okolí. Jde tedy o domácký tvar jména Václava, která má svátek také 28. září v den sv. Václava, knížete české země. Jedná se o jméno praslovanské a znamená „více slavný".
Církevní kalendář si dnes připomíná Notgera, který žil na rozhraní 9. a 10. století ve známém středisku irsko-skotských misií v kláštere sv. Havla ve Švýcarsku. Věnoval se zvláště teorii hudby a psal na toto téma pojednání, která jsou dodnes dokladem vyspělosti raně středověké hudební kultury (De musica et symphonia a Kniha sekvenci).Dalším dnešním oslavencem je Genadij, původně Gennadius. Jedná se o jméno rozšířené zvláště v Rusku, pochází z dávného helénistického světa a význam má přímo velkolepý: jedni je vysvětlují jako „muže z božského rodu", jiní uvádějí výklad méně nadnesený - „urozený" z řeckého slova gen-nadas. Z dávnějších dob je známý pouze Gennadius, opat v klášteře Fontenelle u Rouenu ve Francii, který zemřel kolem roku 700.Patronem šestinedělek, ochráncem proti bolestem hlavy, proti bouřím, blesku, nepohodě a přímluvcem za dobrou úrodu je Petr Mučedník z Verony, další z dnešních světců. Narodil se kolem roku 1205 ve Veroně (Itálie) jako syn rodičů, kteří byli příslušníky albigenské sekty. Dítě však vychovali v katolické víře. Již ve věku 16 let vstoupil Petr v Bologni do nově založeného dominikánského řádu. Byl to vzdělaný a schopný člověk a během svého života zastával mnoho významných funkcí. Mezi jinými byl převorem v Comu a v Piacenze a dotáhl to až na post papežského vyslance. Velkou popularitu a oblibu si získal především díky svým nevšedním kázáním. Ne všichni mu však byli nakloněni; závist se táhne jako červená nit celými dějinami lidstva a Petr na ni také doplatil. Najatí vrazi jej 6. dubna roku 1252 přepadli ve Fráze, když podnikal misijní cestu do Milána. Podle legendy napsal prý přepadený a pobodaný Petr vlastní krví na zem slovo credo („věřím"). Jeho blízcí jej pohřbili v milánském kostele sv. Eustorgia u Porta Ticinese a ji ž rok po umučení byl Petr papežem Inocencem IV. kanonizován. Dnes stojí na místě jeho hrobu pozoruhodný sarkofág, dílo Giovanniho di Balduccia.