Valérie a Krescens (Rostislav), Lev IX. a Werner (zOberweselu)

V občanském kalendáři dnes slaví svůj svátek Valérie. Základ tohoto jména musíme hledat v latinských jménech Valerius a Valentinus, která jsou od¬vozeninami od slova valens, „silný". Valérie tedy znamená „silná" nebo také „něco platná".
Dnešní Valerie pocházela z Limoges (Francie), kde se podle legendy ve 3. století narodila. Byla prý pokřtěna biskupem Marcialem. Krátce před křtem zrušila zasnoubení s pohanským vévodou Štěpánem. Ten potupu neunesl a nařídil, aby byla nebohá dívka ihned popravena mečem. Co se však nestalo: Valerie vstala, vzala svou hlavu a vedena andělem odešla do kostela za knězem Marcialem, který ji pokřtil. Její kult a tato hrůzyplná legenda se šířily především ve Francii. Církevní kalendář si dnes připomíná Krescence. Toto jméno se u nás překládá jako Rostislav, neboť Krescens (Krescentius) má za základ latinské sloveso crescere - „růst, vzrůstat až mohutnět".
Krescens byl žákem apoštola Pavla; po evangelizačních cestách v Malé Asii odplul do Evropy a dostal se do Galie (Francie), kde se ve Vienne stal prvním z dlouhé řady biskupů. Zemřel kolem roku 80.
Dnešního dne slaví svůj svátek také patron varhaníků a hudebníků Lev IX. Narodil se 21. června roku 1002 v Egisheimu (Francie, Alsasko) a ve skutečnosti se jmenoval . Ve věku 24 let jej jmenovali biskupem toulským. Na wormském říšském sněmu roku 1048 jej císař Jindřich III. jmenoval papežem a o rok později jej ve funkci potvrdilo i římské duchovenstvo. Patřil k reformátorům a velmi ostře vystupoval proti manželství knězi a zejména proti simonii, jak se tehdy říkalo kupčení s úřady. Velmi nepříjemné byly i jeho dlouhé vizitační cesty. Nedal totiž nic na své okolí, vše si raději ověřoval sám a na místě. V létě roku 1053 jej ovšem zajali Normané a devět měsíců jej věznili. V žalářní kopce Lev IX. těžce onemocněl a zcela vyčerpán 19. dubna roku 1054 zemřel.
Dalším oslavencem je patron vinařů Werner z Oberweselu. Narodil se roku 1271 ve Womrathu (Porýní, Německo). Byl obyčejným dělníkem na vinici a vydělával si pokojně na živobytí ve svém rodném kraji. Jednoho dne jej však našli přátelé na poli zavražděného. Protože byl všude velmi oblíben, začali jej lidé brzy po smrti uctívat jako svatého. Pohřbili jej do kaple sv. Kuniberta a naplánovali na jeho počest stavbu kostela. Zůstalo však jenom u přání, o čemž svědčí dodnes nedokončený kostel v Bacharachu -z velkých slov zbyly jen trosky kostelních zdí.