Svatoslav a František (Xaverský)

V našem občanském kalendáři má dnes svátek Svatoslav, který měl však dříve svátek 2. června. Jméno je slovanského původu a znamená, že jeho nositel byl „slavný svou dobrotou nebo svatostí".
Nejslavn ějším nositelem tohoto jména byl bezesporu velký kníže kyjevský z dynastie Rurikovců - Svatoslav (Svjatoslav) I. Igorevič. Nebyl to však žádný světec. Představoval typ agresivního a arogantního vladaře, který si kladl daleko v ětší cíle, než na jaké měl. Zdědil zemi poměrně silnou a bo¬hatou, ale bylo mu to málo. Do historie se zapsal především množstvím výbojných válek, vedených na všechny strany. Povedl se mu skutečně husarský kousek, když do základů vyvrátil chazarský kaganát, čímž si otevřel cestu do Asie. Byzantský císař Nikéforos II. ho požádal o pomoc proti Bulharům. Svatoslav skutečně bulharského cara Borise II. porazil a sesadil z trůnu, ale vzápětí se dostal do konfliktu se svým byzantským spojencem. Tuto válku ale v roce 971 prohrál a od té chvíle se mu již lepila na paty jenom smůla. Byzantský panovník ho porazil ještě jednou, a nakonec, když prchalo Svatoslavovo zdecimované vojsko domů, jej přepadli Pečeněhové. Při jedné srážce s nimi ambiciózní kníže v roce 972 zahynul.
V církevním kalendáři je dnes vzpomínka na slavného Františka Xaverského. Celým jménem se jmenoval Francisco de Yasu y Xavier a narodil se v rodině vysokého navarrského šlechtice dne 7. dubna roku 1506 na zámku Javier (Xavier; Navarra, Španělsko). Studoval na pařížské univerzitě a seznámil se zde s Ignácem z Loyoly. Byl prvním ze sedmi jezuitů, kteří se zasvětili Bohu na Montmartru (1534). Již v roce 1541 odjel jako misionář do Portugalské Indie. Po třináctiměsíční cestě přistál ve městě Goa, kde poté působil sedm let. Zjistil, jak vypadá portugalská koloniální politika. To „trvale ranilo jeho duši", jak napsal a otevřeně vše v dopise vypověděl přímo portugalskému králi. S tím to ale nijak zvlášť nepohnulo. František se raději zcela oddal své misionářské práci a pokřtil obrovské množství osob. Číslo, které uvádějí legendy, je stejně jako počet zázraků silně přehnané. V roce 1549 se František odebral do Japonska, kde jej jako reprezentanta portugalského dvora vlídně přijali, dokonce zde mohl v poklidu vyučovat a kázat. Po dvou letech se opět vrátil do Indie, ale ani tam dlouho nepobyl. Táhlo jej to totiž do Číny, která však byla pro cizince zcela uzavřena. Portugalská loď jej tedy vysadila na ostrově Šan Čoan poblíž Kantonu. Tam čekal na čínskou džunku, ale již se jí nedočkal, neboť po čtrnácti dnech 3. prosince roku 1552 zemřel. Přátelé jeho tělo převezli do Goy a křesťansky je pohřbili. Ačkoliv byl tak mlád, jeho misionářské dílo bylo obdivuhodné. Zůstalo po něm také mnoho dopisů, které mají úžasnou vypovídací hodnotu. Dnes je Františekjiatronem misionářů a námořníků.
Dnes uct ívali Římané Bonu Deu. Neměla svůj zvláštní resort, byla to jen Dobrá bohyně - a to není zase tak málo.