Svatopluk a Polykarp

Dnes je v občanském kalendáři svátek Svatoplukův. Toto jméno má prastarý slovanský původ a znamená, že jeho nositel je „silný v plucích", „ve svém vojsku" a „v síle z něho pocházející".
Asi nejznámější náš Svatopluk byl synovcem knížete Rastislava a původně pokojně spravoval svůj nitranský úděl. To mu však bylo málo. V květnu roku 870 svého strýce zrádně zajal a vydal ho franskému Karlomanovi, synovi samotného císaře Ludvíka Němce, jenž se velice rád pletl do našich záležitostí. Svatopluk se domníval, že za odměnu za svou zradu dostane vládu nad celou Velkou Moravou. Přepočítal se, jako ostatně celá plejáda našich dalších zrádců. I císař věděl, že kdo jednou zradil, zradí zase, a poslal raději na Moravu vlastní lidi. Svatopluk nakonec skončil v jeho vězení. Moravané se však proti cizí nadvládě vzbouřili. Když se nedařilo povstání zlomit, rozpomněl se císař na svého vězně a vedením jedné z íránských trestných výprav pověřil Svatopluka. Chtělo by se říci další zrada. Ne však tak docela. Svatopluk sice opět zradil, ale tentokrát Franky. Když totiž dorazil s vojskem do vlasti, spojil své šiky nečekaně s Moravany, a připravil tak vetřelcům drtivou porážku. Poté se konečně splnil jeho sen - opanoval celou Velkou Moravu. Nejprve ještě odrazil několik nepřátelských útoků a hned potom začal svou říši stabilizovat. Podařilo se mu opět obnovit arcibiskupství a dosáhl propuštění vězněného Metoděje. V letech Svatoplukovy vlády (871-94) nabyla Velká Morava největšího rozsahu a měla úplnou kontrolu i nad Čechami. Roční dávky mu platili i Polabští Slované. V té době se moravský panovník obrátil na jih - do Podunají a do Potisí. Písemné prameny jej označují jako krále a papež ho nazývá „synem svým milým a jediným". Navenek silná říše se však začala rozkládat zevnitř. Po Metodějově smrti se dostal do čela moravské církve Wiching. Patřil k latinské církvi a s tichým Svatoplukovým souhlasem nechal vyhnat na 200 staroslovanských Metodějových žáků. Západní orientace se však Svatoplukovi nevyplatila, nový arcibiskup jej po celou dobu svého úřadu zrazoval Frankům. Vzdor to¬mu byla však pozice Velké Moravy za Svatoplukovy vlády neotřesitelná. Východofranský král Arnulf dokonce roku 890 veřejně uznal Svatopluka vládcem nad Čechami, jenže po smrti velkého Moravana (894) to začalo jít s říší z kopce. Nejednotná a pouze mečem spojená území začala jedno po druhém odpadat a konec Velkomoravské říše se začal pomalu blížit.