Rostislav, Emma

V občanském kalendáři má svátek Rostislav. Toto jméno, jež znělo staroslověnsky Rastislav či Rastic, představuje toho, kdo „dává růst slávě", kdo „roste do slávy".Nejznámějším nositelem tohoto jména byl bezesporu velkomoravský kníže Rostislav I. Jeho sláva opravdu vzrůstala, byl to on, kdo vybudoval nezávislou Velkou Moravu. Bohužel i u něho, jako u mnohých mocných, vystřídalo tuto slávu jen bolest a utrpení.
Rostislav, moravský kníže z rodu Mojmírovců, se ujal vlády ve starém městě Rostislavově (Mikulčicích) ruku 846. Stalo se tak s podporou východofranského krále Ludvíka II. Němce, jemuž složil slib věrnosti. V té době již je nepochybně křesťanem. Rostislav patrně pobývá nějakou dobu v Říši, svůj vliv záhy šíří také do Čech. Jeho vzrůstající moc však narazí na zájmy jeho dosavadního příznivce Ludvíka. A tak se roku 855 ocitají oba vladaři ve válečném konfliktu.Důležitější než boj o hegemonii ve střední Evropě bylo Rostislavovo rozhodnutí (kolem roku 860) získat podporu pro posílení státu a křesťanství u římského papeže. Daleko úspěšnější však bylo moravské poselstvo vysla¬né roku 863 do Cařihradu. Směřovalo ke světské a duchovní hlavě východního křesťanství, císaři Michalovi III. a patriarchovi Fótiovi. Oba hodnostáři se rozhodli vyslat na Moravu misii, do Rostislavovy říše přicházejí bratři Konstantin Filozof (Cyril) a Metoděj.Byzantská křesťanská misie se však neomezí jenom na Velkomoravskou říši. Záhy rozšíří své působení i do Panonie na knížectví Kocelovo. Tím ovšem vyvolá prudký odpor bavorského episkopátu, jehož dosavadní územní práva narušuje. Oba věrozvěstové se navíc snaží, aby se staroslověnština stala vedle latiny a řečtiny dalším liturgickým jazykem. Ač tato snaha zprvu u latinského kléru velkou podporu nemá, díky výtečné diplomacii a moravským penězům se věc podaří; papež dokonce jmenuje Cyrila biskupem. Později (po brzké Cyrilově smrti 14. února 869) se z papežského rozhodnutí stává Metoděj arcibiskupem sirmijským a misijním biskupem pro Slovany, s posláním vybudovat církevní provincii v oblastech na východ od Salzburgu. To však napjatým vztahům mezi Velkomoravskou a Východofranskou říší příliš nepomohlo. V bojích se sice Rostislava pokořit nepodaří, ale v roce 870 je kníže zrazen a zajat svým synovcem Svato¬plukem. Okamžitě je vydán do íránských rukou, kde se mu vede velice bídně - pro údajnou zradu je dokonce ve franském zajetí oslepen.
V církevním kalendáři dnes najdeme Emmu. Stručný výklad tohoto jména jsme podali již 8. dubna. Nosilo je mnoho významných žen. Emma se jmenovala hraběnka z Brém, která proslula tím, že rozdala celé své nemalé jmění chudým. Zemřela roku 1040.Emma byla také slavnou českou kněžnou, vdala se za knížete Boleslava II. Pocházela však z královského lože, byla dcerou Konráda, krále burgundského a arelatského, a tak jí podle dobových zvyklostí náležel titul královny. Dodnes je známá tím, že jako vdova sídlila na Mělníku a nechala si tu razit stříbrné mince s nápisem Emma regina („Emma královna").