Regina/Regína a Melichar (Grodecký)

Dnes má v našem občanském kalendáři svátek Regina nebo také Regína. Toto světově rozšířené jméno je latinského původu a neznamená nic men­šího než „královna"".Patronkou dnešního dne je mučednice Regina, která se narodila někdy ve 3. století v Alise-Ste-Reine (Francie). O jejím životě toho víme pramá¬lo, dochovaly se pouze legendy. Podle nich byla věrnou a neohroženou křes¬ťankou a za svou víru položila i život. V jejím rodišti jí prý setnul hlavu kat. Jedna pověst dokonce tvrdí, že byla zavražděna, usmrtit ji prý nechal její vlastní otec. Mělo se tak stát kolem roku 300.
P říběh nešťastné Reginy odjakživa lidi dojímal, a tak není divu, že již ko¬lem roku 620 se z jejího rodiště začal její kult šířit do okolního světa. Regi¬ně byly záhy přičítány mnohé zázraky a k jejímu hrobu začaly proudit davy věncích. V roce 854 byly její ostatky přeneseny do Flavigny-sur- Jzerain, kde záhy vzniklo opatství, z něhož bychom ještě dnes mohli nalézt karolin-ské krypty a budovy.
Melichar, kter ého si dnes připomíná církevní kalendář, bylo i jméno jed¬noho ze Tří králů z Východu, který se přišel do Betléma poklonit malému Ježíškovi. Jedná se o jméno hebrejské a původně znělo Melchior s význa¬mem „král světla", případně „můj král je světlo".
Dnešní Melichar se jmenoval Grodecký a narodil se patrně v roce 1584 v Těšíně. Papež Pius X. jej v roce 1905 blahořečil spolu se dvěma jeho přá¬teli Markem Štěpánem Križinou a Štěpánem Pongrácem; všichni vešli do dějin jako „košičtí mučedníci". Studovali na jezuitské koleji ve Štýrském Hradci, Pongrác s Grodeckým vstoupili do jezuitského řádu. Po vysvěcení na kněze přišli všichni do Košic. Při obléhání města, jež bylo převážně pro¬testantské, žádal dobyvatel, sedmihradský vévoda Gabriel Bethlen, aby by¬li všichni tři katoličtí knězi vydáni do jeho zajetí. Za odměnu slíbili vojáci,
že nebudou město plenit. Zpočátku s nimi zacházeli jejich věznitelé slušně, ale chtěli po nich, aby přestoupili na protestantskou víru. Oni však od své víry odstoupit odmítli, a tak je začali jejich věznitelé mučit, až je přivedli ke smrti. Když prý uviděl košíčky mistr popravčí jejich zohavená a mrtvá těla, prohlásil: „Tak trýznit a zmrzačit bych já nikoho nedokázal, třebaže jsem kat." Všichni tři mládenci byli popraveni 7. září roku 1619, na prahu strašlivé třicetileté války. V noci byla pak jejich těla pochována do země a následující¬ho roku přenesena do hrobky v kostele v Sebastově u Prešova. Odtud puto¬valy jejich ostatky do Trnavy (1625), až našly odpočinek v tamějším jezuit¬ském kostele. První pokus o beatifikaci podnikl ostřihomský arcibiskup Pažmány, ale jak již bylo řečeno, povolil jejich veřejnou úctu až papež Pius X.v roce 1905.