Pavla, Paulina, Jan (Fisher) a Tomáš (More)

V občanském kalendáři má dnes svůj svátek Pavla. Základem tohoto jména je latinské slovo paulus, „malý". Raději tedy neberme význam jména do¬slovně, zvláště říkáme-li tak ženě. Slavný římský básník Ovidius používal toto slovo ve svých milostných verších tak, že v nich pojmenování „maličká" vyznívá spíše mazlivě. Charakteristiky výšky opěvované ženy se přitom zdržel.
Pavla má v kalendáři svátek hned několikrát. Pavla Římská jej měla již 26. ledna, Pavla Frassinettiová 11. června a Pavlu Alžbětu Cerioliová si připomeneme až 24. prosince.
V církevním kalendáři slaví svůj svátek dva světci - Jan a Tomáš. Jméno Jan má prastarý hebrejský původ. Janů je v kalendáři opravdu mnoho,v tomto ohleduje k nim Bůh asi opravdu milostivý - koneckonců právě takový význam, jak už čtenář této knihy jistě dobře ví, má původní hebrejské Jochánán.
Dnes si připomínáme Jana Fishera. Narodil se kolem roku 1469 v Harpharnu (Anglie). Vydal se na duchovní dráhu a díky svým schopnostem a vzdělání byl od roku 1504 biskupem v Rochesteru. Stal se jedním z nejvýznamnějších humanistů své doby, spolu s Thomasem Morem, kterého si dnes také připomínáme, patřil k intelektuální špičce tehdejší Anglie. Oba však měli smůlu v tom, že zemi za Kanálem tehdy vládl silně autoritativní král Jindřich VIII. Původní odpůrce reformace (za své protireformační traktáty obdržel Jindřich od papeže titul Defensorfidei, tj. „Obránce víry") se stal ze dne na den jejím předním zastáncem. To když potřeboval, aby byl rozveden jeho sňatek s Kateřinou Aragonskou. Katolická církev mu to nechtěla dovolit, a tak si tedy založil církev vlastní - anglikánskou - a pro jistotu se rovnou prohlásil její hlavou (Act ofSupremacy, 1534). Vzápětí nato sekularizoval církevní majetek a přišel i na to, jak se zbavovat již omrzelých manželek - dvě nechal popravit, se dvěma se rozvedl, další zemřela při porodu a až poslední měla více štěstí a svého despotického manžela přežila. S takovým panovníkem se tedy utkal Jan Fisher. Shodou okolností se stal totiž v roce 1535 kardinálem, a protože to byl slušný člověk, nesouhlasil s královým chováním, ba dokonce si jej dovolil kritizovat. Ihned byl uvězněn a 22. června roku 1535 bez milosti popraven.
Dalším dnešním, již zmiňovaným světcem je Thomas (Tomáš) More (Morus). Základem jména Tomáš je syrské teómá, což znamenalo „dvojče" nebo, z hlediska astrologie, také „blíženec". Narodil se 7. února roku 1478 v Londýně. Stal se rádcem Jindřicha VIII., dokonce to dotáhl na lorda kanc¬léře (1529). Prováděl i revizi Jindřichovy knihy proti Lutherovi, sám je au¬torem mj. slavné knihy O nejlepším stavu státu a o novém ostrově Utopii (1516). Právě jeho požádal král o zrušení svého sňatku (1532). Tomáš, než by mu vyhověl, raději na svůj úřad rezignoval a odešel do ústraní. V roce 1534 odmítl stejně jako Jan Fisher přísahat v následnické otázce, již chtěl Jindřich upravit ve prospěch své dcery se svojí druhou manželkou Annou Boleynovou. Byl uvězněn, rodina ožebračena a 6. července roku 1535 na něm vykonal kat krutý králův rozsudek. Po Morově a Fisherově smrti o nich řekl Erasmus Rotterdamský: „Byli to nejmoudřejší a nejsvatější mužové, jaké kdy Anglie měla." Co jsou však platní moudří mužové, vládnou-li jim blázni?

„ ČINORODÝ ROZUM PŘEKONÁ TÉMĚŘ VŠECHNY OBTÍŽE." (Ammianus Marcellinus)