Nikola, Nicoleta, Felix (z Valois) a Edmund

V občanském kalendáři mají dnes svátek Nikola, Nikolas, Nicol i Nicoleta. Všechna tato jména jsou přejata z francouzštiny, ale jejich původním do¬movem je Řecko. Jedná se vlastně o jednu z variant jména Mikoláš či Níko-láos, jak zní původní tvar. Překlad tohoto jména je „vítězný lid".
V církevním kalendáři má dnes svátek pan Šťastný, neboť tak zní překlad latinského jména Felix. V občanském kalendáři však měl své jmeniny již 1. listopadu.V kalendáři je Felixů neuvěřitelných jedenáct. Ten dnešní se píše z Valois, kde v roce 1127 přišel na svět. Jeho rodiče patřili k vysoké šlechtě a dali mu velice dobrou výchovu. Jinoch se již na studiích rozhodl pro kněžské povolání. Skutečně dosáhl vysvěcení na kněze, ale nešel na žádnou farnost, naopak, vybral si úplnou samotu a žil jako poustevník. Jeho samota však netrvala dlouho, neboť jednoho dne jej navštívil Jan z Mathy, který po získání doktorátu zjistil, že titul pro něho vlastně nic neznamená, a vybral si také raději život v osamění. Ód této chvíle spolu oba mužové přemýšleli o světě a rozmlouvali o Bohu a cestě k věčné spáse. Protože to byli opravdu moudří pánové, přišli na to, že svět je plný neštěstí, závisti a nepřátelství a žijí v něm lidé, kteří nemají síly s tímto zlem bojovat. Rozhodli se tedy, že své úsilí, rozum, mládí a sílu budou věnovat těm, kteří jsou na tom skutečně nejhůře - všem zajatcům a otrokům, a založili spolu řád k osvobozování křesťanských otroků - řád trinitářů. Od té doby se všude, kde byl trh s otroky, objevovali mniši v bílém hábitu s kápí, na němž byl přišitý červeno-modrý kříž. Střediskem této řehole byl klášter Cerfroy (Francie). Věrni svému účelu vykupovat otroky jich prý řádoví bratři za 6. století vykoupili až 900 000. Své domy rozšířili po celé Francii, Španělsku, Itálii a Portugalsku. Felix z Valois mohl na konci svého dlouhého života spokojeně konstatovat, že skutečně nežil nadarmo. Zemřel v Paříži roku 1212.
Dnes má také svátek Edmund aneb „mocný ochránce", jak se jméno překládá. Přitom světec s tímto jménem nedokázal zachránit nejen svou zemi, ale ani sám sebe.Byl posledním anglosaským králem Východní Anglie (East Anglia). Narodil se asi kolem roku 840 a prý již v 15 letech byl zvolen králem Anglů. Na ostrov se však v roce 869 vylodilo velké dánské vojsko a utábořilo sev Thetfordu v Norfolku. Panovník tedy sebral spěšně svou vojenskou hotovost a vytáhl, aby vetřelce vyhnal. Angličané však byli na hlavu poraženi a Edmund sám zahynul v zajetí. Jiná zpráva z druhé ruky, snad opřená o vyprávění očitého svědka, říká, že král byl zajat v Hoxne v Suffolku. Dánové mu prý nabízeli, že mu ponechají vládu v zemi, ale pod jejich protektorátem. To Edmund ihned odmítl a stejně tak odepřel, aby se vzdal křesťanské víry. Vojáci jej proto připoutali ke stromu a jeho tělo doslova prostříleli svými šípy. Brzy začal být Edmund uctíván jako mučedník a ná¬rodní hrdina, neboť u některých národů vladaři svou zem brání, neprchají ani nepodepisují potupné smlouvy, a lid si jich za to váží. Edmundovo tělo bylo pohřbeno v Bury St. Edmuďs, kde v roce 1020 vzniklo velké opatství.