Nela, Alfred (Delp) a je svátek Uvedení Páně do chrámu,Hromnice

V občanském kalendáři má dnes svátek Nela. Toto jméno má cizí původ a je vlastně zdrobnělinou jmen Kornélie, Petronela a jim podobných. Samotná Nela má však také plno rozkošných domácích podob. Od Nelinky přes Ne-ličku až k Nelušce. Dá se tedy říci, že dnes se jedná o jméno zcela samostatné, které má v zahraničí obdoby ve tvarech Nella či Nelly, ale také Nelli.
V českém církevním kalendáři je dnes uvedeno mnoho světců, ale hlavním svátkem je památka Uvedení Páně do chrámu. Málokdo si asi uvědomí, že dnes nastal čtyřicátý den od narození Ježíše. Předmětem tohoto svátku jsou přitom události, ke kterým došlo právě po této době v jeruzalémském chrámu. Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě platila žena po porodu chlapce 40, po narození děvčete dokonce 80 dní za nečistou a po uplynutí této doby musela přinést knězi k oběti za hřích beránka a holoubě. Byla-li chudá, stačilo pouze jedno holoubě a kněz za ní vykonal sm írčí obřady. Potom opět nabyla své předchozí čistoty. Byl-li syn prvorozený, museli jej rodiče také přinést s sebou a zaplatit za něj peněžitou obětinu. Přesně tak to učinil i Josef s Marií, když přinesli čtyřicátý den po narození malého Ježíše do chrámu. Tento svátek se slavil jako připomínka slavné události již od 4. nebo 5. století. Tehdy se však svátek jmenoval Setkání (Hypapante, řeč.), protože se Ježíš poprvé setkal se svým otcem. Součástí této velké slavnosti se postupně stal světelný průvod. Světla měla připomínat skutečnost, že „Ježíš je světlem, jež bude zjevením pohanům". Svěcení světel a ohňový, nepříliš klidný průvod zapříčinily, že se tento svátek začal u nás nazývat Hromnice a v německých zemích Lichtmess. Tyto lidové slavnosti měly však s původním významem svátku pramálo společného. Během staletí se také změnil oficiální název tohoto svátku, jeho skutečný význam byl setřen, a tak místo svátku Setkání, slavili křesťané svátek Očišťování Panny Marie. Nebyl to však nejšťastnější název. Panna Marie je podle církevního učení zcela bez hříchu, tudíž neměl tento svátek žádné opodstatnění. Konečně v roce 1969 rozhodli církevní představitelé, že napříště se bude dnešní den nazývat svátkem Uvedení Páně do chrámu, a je tomu tak dodnes.
Římský kalendář nám dnes také připomíná památku na Alfreda Delpa. Narodil se 15. září roku 1907 v Mannheimu (Bádensko-Wúrttembersko) a zřejmě bychom o něm příliš nevěděli, kdyby se v Německu nedostal k moci Hitler. Alfred Delp působil v Mnichově a hned po nástupu nacistů odvážně kázal proti hnědému násilí. Jako jezuita se stýkal s celou řadou lidí a přitížila mu skutečnost, že pracoval jako redaktor řádového časopisu Híos doby. Ten byl již v roce 1939 zakázán a gestapo začalo Delpa intenzivně sledovat. Brzy následovalo zatčení. Lidový soud jej 2. února 1945 obvinil z vlastizrady a odsoudil k smrti. Před smrtí Alfred Delp napsal slova, která nejsou jenom obžalobou nacismu, ale i jiných podobných ideologií: „Můj zločin je, že jsem věřil v Německo, přestože nastala hodina bídy a noci; že jsem uvěřil v onu prostoduchou a zpupnou trojjedinost pýchy a násilí..." Trojjediností mínil Delp ztotožňování politické strany a státu na straně jedné s Německem na straně druhé.