Julius

Dnes má v občanském i církevním kalendáři svátek Julius. Toto jméno má latinský původ, bylo rodovým jménem význačného římského rodu, ze kte¬rého pocházel i vynikající státník a vojevůdce Gaius lulius Caesar. Původní význam tohoto jména je nejasný. Někdo je vykládá jako „zářící" nebo „vlasatý", což je vzhledem ke kštici slavného vojevůdce dost kruté, a proto se snad objevil i význam „božský".
Nejznámějším nositelem tohoto jména byl bezesporu slavný Caesar. Narodil se 13. července 100 před Kristem a patřil k předním římským politikům, vojevůdcům a jako autor (nejen) Zápisků o válce galské a Zápisků o válce občanské se zařadil i mezi muže pera. Již od mládí se zapojoval do politiky, která se v tehdejším Římě vyznačovala velikou složitostí, korupcí a intrikami - ostatně, kde ne? Caesar byl příbuzensky i názorově spojen s populáry (politická skupina, která v době krize římské republiky stála, v ostrém konfliktu s optimáty, na straně „lidu" proti senátu; jejich cílem byla určitá demokratizace státního zřízení). Unikl Sullovu teroru a po uklidnění poměrů si dokázal získat velkou popularitu u římského lidu. Sblížil se s dalším významným Římanem Crassem, s jehož finanční podporou zahájil vlastní úřední kariéru. V roce 63 byl nejvyšším pontifikem, roku 62 praetorem v Západní Hispánii. V roce 60 zorganizoval I. triumvirát, který vytvořil spolu s Pompeiem a Crassem. Díky jejich podpoře se stal již v roce 59 konzulem. V letech 58-50 posiloval díky vojenské kariéře i svou moc politickou. Působil v Zaalpské Galii a po potlačení Vercingetorigova povstání (52) učinil z této oblasti římskou provincii. Za Rýn do Galie dokázal vytlačit stále drzejší Germány. Po pádu triumvirátu - tři kohouti na jednom smetišti mohli jen těžko dlouho kokrhat pospolu - se sblížil v senátu se stranou optimátů (oproti populárům kladli důraz na tradiční aristokratické a konzervativní prvky státního zřízení). Tři bývalí přátelé a spojenci se brzy utkali. Caesar odmítl vzdát se velení v Galii a rozpustit vojsko. Snaha o kompromis s Pompeiem ztroskotala, a tak roku 49 překročil Caesar říčku Rubi-co a zahájil občanskou válku. S perfektně reorganizovanou armádou vo-jensky ovládl Itálii a v roce 49-48 dvakrát porazil Pompeia. V té době se také sblížil v Alexandrii s Kleopatrou, které daroval vládu nad Egyptem a obdařil ji i synem. Občanskou válku dokončil ještě několika vítězstvími, Řím mu ležel u nohou. Stal se diktátorem, ale v trochu jiném smyslu, než tento pojem chápeme dnes. Nařizoval a vládl ve prospěch říše. Provedl celou řadu administrativních, daňových a sociálních reforem, v roce 46 před Kristem zavedl nový kalendář, jejž dnes zveme juliánským. Bohužel, neomezená vláda mu nakonec stoupla do hlavy. Byl ve své výjimečnosti ostatně silně podporován svým okolím. A tak nakonec jeho monarchistické sklony, ignorování republikánských institucí a zavádění orientálních zvyklostí vedly k posílení opozice v senátu. Bylo ještě příliš brzy na vznik císařství; Caesar se 15. března 44 před Kristem stal obětí atentátu, nůž do něho zabodli i jeho bývalí přátelé...
V církevním kalendáři je však dnes připomínán jiný Julius. Má pořadové číslo L, což naznačuje, že byl papežem. Narodil se v Římě ve 3. století. Julius vešel do dějin jako velice dobrotivý, ale prý též odvážný papež. V době, kdy Řím opustili císařové, se snažili křesťané učinit z něho sídlo nástupců svatého Petra. V tomto směru učinil velký pokrok právě Julius, který byl papežem v letech 337-52. Vedle toho zasvětil celý svůj život boji proti ariáství. Snažil se svolat všeobecný koncil do Serdiky (dnešní Sofie, Bulharsko), ale přijeli tam pouze zástupci západních křesťanů. Přesto tak byl učiněn první krok k uznání primátu jurisdikce římského biskupa nad jinými křesťanskými obcemi. Papež Julius I. zemřel 12. dubna 352.