Ilona, Fabián a Šebestián

Dnes má podle občanského kalendáře svátek Ilona. Nositelky tohoto jména určitě dobře vědí, že se vlastně jedná o maďarskou podobu jména Helena, které znamená „světlo" či „pochodeň". V uherských dějinách jistě žilo mnoho statečných krasavic nosících toto jméno, do našich krajů ale žádná legenda ani pověst nedorazila.V českém církevním kalendáři se naproti tomu dnes sešli hned dva světci, o kterých se dá vyprávět mnohé. Jsou to Fabián (Fabianus) a Šebestián. Fabián pocházel, jak ostatně jméno nasvědčuje, z římského rodu Fabiů. Jméno tedy vyjadřuje, že jeho nositel patřil k tomuto slavnému rodu, ale původní význam vychází ze slova aba, jehož český význam je „bob". Fabián je tedy „bobový", „bobánek" nebo přeneseně „pěstitel bobů".
V letech 236-50 byl Fabián papežem a zahynul jako jeden z prvních křesťanů za vlny velkých represí nařízených císařem Deciem. V římských Kallixtových katakombách byl roku 1915 nalezen jeho sarkofág. Fabián je dnes uctíván jako patron hrnčířů a slévačů cínu.Jméno druhého dnes uctívaného světce má několik variant. Vedle našeho Šebestiána nebo Sebastiána je velice rozšířená celosvětová podoba Sebastián a Sebastian. Toto jméno je řeckého původu a rozšířilo se díky latinské formě, jež zněla Sebastianus. Označovalo člověka „pocházejícího ze Sebasty". Původní význam slova však byl vznešený a ctihodný - Sébastos se latinsky řeklo Augustus, což byl také titul či čestné příjmení římských císařů. Poprvé je udělil římský senát císaři Oktavianovi dne 17. ledna roku 27. před Kristem.Mučedníka Šebestiána, kterého si dnes připomínáme, známe z řady středověkých i novověkých obrazů proslulých malířů. Vídáme na nich většinou krásného mladého muže přivázaného ke sloupu a prostříleného šípy. Tak ho totiž dal popravit císař Diocletianus, když zjistil, že jeho dosavadní oblíbenec a velitel císařské osobní gardy je křesťanem. Ačkoliv je tento světec velmi populární, mnoho o něm nevíme. Legenda vypravuje, že se narodil v Miláně a byl vojákem ve vojsku císaře Carina. Již tehdy byl aktivním křesťanem. Jeho snahou bylo dostat se do prostředí pohanů a šířit tam svou víru. Po smrti Carina nastoupil na trůn brutální Diocletianus a Šebestián se dostal do jeho nejbližšího okolí. Až po dlouhé době císař zjistil, že jeho oblíbený voják je křesťanem. Nechal jej tedy přivázat ke kůlu a nařídil, aby ho popravili lukostřelci. Když bylo po všem, sebrala jedna mladá vdova jménem Irena zmučené tělo a chtěla je pohřbít. Náhle však zjistila, že Šebestián žije. Ujala se ho a za nějaký čas byl mladík opět zdráv. Smrt měl ale vepsánu v osudu a šel jí neochvějně vstříc. Předstoupil před užaslého císaře a nevybíravými slovy jej označil za vraha křesťanů a vůbec člověka velice špatného. Samozřejmě, že císař jej ihned odsoudil znovu k smrti, jíž tentokrát už neunikl. Budoucí světec byl odveden do cirku, kde jej kati umrskali k smrti. Tělo pak hodili do městské stoky (známá doaca maxima). Odtud je vytáhla žena jménem Lučina a pohřbila na Appiově silnici u baziliky sv. Apoštolů, která dnes nese jméno Saň Sebastiane a náleží k sedmi římským poutním kostelům z rané křesťanské doby. V kamenné rakvi pod oltářem první levé postranní kaple jsou i dnes ostatky mučedníka svatého Šebestiána. Zřejmě pro svou krutou a dlouhou smrt je tento svatý patronem umírajících. Za svého ochránce jej přijali také železáři, hrnčíři, slévači cínu, zahradníci, koželuhové, ale i vojáci a váleční invalidé.Již bylo řečeno, že se Šebestiánův osud stal inspirací celé řady umělců. Překrásný obraz visí například v katedrále starokastilského města Palencie a jeho autorem je slavný El Greco. Dílo mladého Rafaela v galerii v Bergamu ukazuje, na rozdíl od jiných znázornění, Šebestiána zcela oblečeného s šípem v pravé ruce.V keltském kalendáři stromů končí období břízy Beith. V tento den bývalo zvykem věštit budoucnost z ohně.