Hubert a Martin (de Porres)
Dnes bychom nalezli v občanském, ale i světovém církevním kalendáři Huberta. Toto původně germánské jméno Hug(u)beraht znamená, že jeho nositel je „duchaplným člověkem".
Toto jm éno nosí velice oblíbený světec Hubert z Maastrichtu-Tongernu--Lutychu. Patří mezi řadu světců, jejichž skutečný život je zcela překryt legendou. Dnes již nikdo neví, že byl biskupem a vykonal pro jemu svěřené křesťany mnoho dobrého - téměř každý zato ví, že Hubert je patronem myslivců a lesníků. Jako ochránce jej ovšem uctívají také řezníci, kožešníci, soustružníci, slévači, optici a matematici. Podle již zmíněné legendy pocházel Hubert z akvitánského šlechtického rodu a světlo světa spatřil kolem poloviny 7. století. Brzy se oženil, ale jeho žena zemřela při porodu. Zlomen bolestí se mladý vdovec uchyloval do lesů a zapomnění hledal v lovu. Při honbě prý jednou na Velký pátek spatřil jelena, který měl mezi parohy jasně zářící kříž. Tento zážitek jej přesvědčil, zeje nutné, aby se věnoval službě Bohu. Jak cítil, tak i učinil. Brzy nato přijal kněžské svěcení a jako šiřitel křesťanství působil v Brabantu. Brzy mu nikdo neřekl jinak než „apoštol Arden". Kdy byl vysvěcen na biskupa, to se již asi nikdy nedovíme. Jisté je, že své biskupské sídlo přeložil z Maastrichtu do Lutychu. Zde na místě, kde byl zavražděn jeho učitel sv. Lambert, nechal vystavět katedrálu. Jinak věnoval celou svou pozornost christianizaci Arden; roli, kterou zde sehrál, lze sotva docenit. Hubert zemřel 30. května roku 727 vTervuerenu. Již v roce 743 byly jeho ostatky vyzvednuty a kolem roku 825 se dostaly do Andagia v Ardenách, které se dnes jmenuje Sv. Hubert, jako u řady jiných francouzských světců, i Hubertovy ostatky zůstávají nezvěstné. Může za to francouzská revoluce, která se nezastavila ani před hroby.
V českém církevním kalendáři je dnes připomínán Martin de Porres. Narodil se 9. prosince 1569 jako syn španělského šlechtice a černošky v Limě, hlavním městě Peru. To předznamenalo celýjeho život. Barva kůže mu přinášela jenom utrpení a nadávky. V útlém mládí vstoupil do dominikánského řádu a jako laický bratr v něm prožil celý život. Byl neobyčejně zručný, a tak v klášteře pracoval jako holič a zemědělský dělník. Od dětství se zabýval také studiem bylin, stal se z něho velice nadaný ranhojič a ošetřovatel. Všechno, co měl, rozdal a sám si neponechal zhola nic. Kvůli tomu, že byl mulatem, poznal již od dětství, jak chutná rasismus a další formy násilí a nesnášenlivosti. To jej nikterak neničilo, ale naopak vyzbrojilo. Dokázal totiž řešit všechny spory, problémy a nespravedlnosti s takovou dávkou taktu a citu, že zakrátko v tomto směru neměl konkurenta. A zdá se, že nemá dosud. Proto je Martin de Porres patronem sociální spravedlnosti a rasové snášenlivosti a tolerance. Je proto příznačné, že zrovna dnešního dne staří Keltové věřili, zeje dobré začínat nové věci. Zkusme o tom přemýšlet a začněme třeba u tohoto problému.