Doubravka, Márius, Marta a synové, Agritius a Sára

V občanském kalendáři má dnes svátek Doubravka. Toto jméno je beze­sporu slovanského původu a patrně souvisí s podstatným jménem doubrava, což je jiné označení pro „dubový háj"". Na še dějiny znají Doubravku, která byla dcerou knížete Boleslava I. a roku 965 se provdala za polského knížete Mečislava, jehož známe spíše jako Mešká I. Z jejich svazku se narodil budoucí vynikající první polský král Boleslav Chrabrý. Náš jinak velice decentní kronikář Kosmas píše o této svatbě se skrytým narážkami. Uvádí, že si nevěstinka dala na hlavu věneček, který se však pro ni už jaksi nehodil. To si mohl slavný kronikář klidně odpustit, neboť o takových věcech se nemluví, natož aby se o nich žertovalo. Ostatně Přemyslovci nebrali tyto věci zase tak vážně. Doubravka však měla pro polskou zemi zásadní význam - přinesla do pohanské krajiny křesťanství a vzdělanost a kulturní zvyklosti vůbec. V těch dobách jsme na tom byli v leckterém ohledu lépe než naši severní sousedé.
V českém církevním kalendáři je dnes připomínán svátek Maria, Marty a jejich synů. Márius měl sice ryze římské jméno, byl ale bohatým Peršanem, který někdy ve druhé polovině 2. století přicestoval s manželkou Martou a dvěma syny do Říma. Chtěl zde se jako křesťan poklonit u hrobů mučedníků, byl však s celou rodinou zajat. Zřejmě měl však římské občanství, protože po zatčení byli všichni popraveni mečem. Stětí bylo totiž čestným privilegiem římských občanů.
V římském kalendáři má dnes svátek také Agritius z Trevíru (Trier, Po-rýní-Falc, Německo). Narodil se kolem roku 260 a později se stal biskupem v Trevíru. O svou diecézi se poctivě staral a má zásluhu na úctě, které dodnes požívá město Trevír. Přinesl sem totiž ostatky sv. Matěje a do trevírské dvojité baziliky nechal uložit tzv. Kristovu sukni. Její pravost je dosvědčena již od roku 1107 a v našem století byla opakovaně v letech 1933 a 1939 veřejně vystavena. Agritius zemřel ve svém Trevíru v roce 332 a je pochován ve zdejším kostele sv. Maximina.
Konečně dnes v kalendáři najdeme i Sáru. Toto jméno vzniklo z hebrejského sáráh, což znamená „kněžna" nebo „vznešená paní".Takové postavení skutečně měla manželka židovského praotce Abraháma. Z bible vyplývá, že musela být skutečnou krasavicí až do pozdního věku, neboť po ní toužilo mnoho mužů, mezi nimi dokonce egyptský faraón. Také syna Izáka měla až v požehnaném stáří. Písmo svaté praví, že jí bylo tehdy již 90 roků a zemřela ve věku 127 let v Hebronu. Kolik jí skutečně bylo se však již nedovíme, protože věk mnoha osob v bibli je počítán podle jiných měřítek, než je tomu dnes.