Bohuslav/Timotej

V občanském kalendáři má dnes svátek Bohuslav, ale i Bohuš a Božek. Význam jména je jasný. Bohuslav, stejně jako v jiných jazycích Timotej nebo Timotheus, „uctívá a oslavuje Boha".
Svým dílem naplnil tuto skutečnost náš nejslavnější nositel tohoto jména, hudební skladatel Bohuslav Martinů. Narodil se 8. prosince 1890 v rodině ševče a zároveň pověžního a spořitelního sluhy v Poličce. Od 6 let se učil hrát na housle a již v 15 letech vystupoval jako sólista na místních večírcích. Při zkouškách na pražskou konzervatoř předložil vlastní smyčcový kvartet Tři jezdci (na námět J. Vrchlického) a od té doby nepřetržitě skládal. Od houslí přešel na varhaní oddělení, ale pro nedbalost byl propuštěn. Stejné problémy měl i při státní zkoušce z houslí (1912), kterou musel opakovat. Větší vliv než studium na něho mělo dílo A. Dvořáka (1841-1904), R. Strausse (1864-1949) a C. A. Debussyho (1862-1918). Do roku 1912 napsal na 90 děl. První světovou válku prožil jako učitel houslí ve svém rodišti, kde napsal k oslavě vzniku ČSR významnou kantátu Česká rhapsodie (1918). V roce 1923 odešel do Paříže, kde do sebe nasál projevy soudobé hudby a především poznal dílo I. Stravinského (1882-1971). Také zde nalezl svůj osobitý skladatelský projev a novým způsobem navázal na tradice české hudby, kterou pevně zasadil do světové hudební kultury. Ačkoliv žil v cizině, domácí vlivy a víra v Boha neustále prostupují celým jeho dílem. Z velkolepého díla Martinů se sluší připomenout především opery Hry o Marii, Veselohra na mostě, Julietta, Řecké pašije a Ariadna. Vedle baletů (Špaií-ček) napsal mnoho orchestrálních skladeb (Half-Time, La Bagarre, Concerto grosso, Dvojkoncert), šest symfonií a bezpočet kantát a komorních děl. V jeho vlasti bylo jeho dílo dlouho přehlíženo - jak už to tak u nás bývá, vzali jsme jej na vědomí, až když ho už uznával celý svět. Bohuslav Martinů zemřel 28. srpna roku 1959 v Liestalu u Basileje. Po pádu komunismu byly jeho ostatky přeneseny do vlasti.
Dnešního dne je v církevním kalendáři připomínán svátek Panny Marie Královny. Tento den je zasvěcen matce Ježíše Krista a věřící si připomínají její úlohu při zrození Syna Božího i to, že podle bible to byla právě ona, která odčinila hřích pramáti Evy a pokořila ďábla. Titul „Královny", který je jí dáván, však nelze chápat z našeho lidského, politického pohledu. Není vladařkou v mocenském smyslu slova, hodnost pouze připomíná, že Marie prožila zázrak mateřství a byla nejen milující matkou, ale také ženou, která chápala vše lidské. Podle evangelia je také největší přímluvkyní za lidstvo u Boha. Na základě závěrů 2. vatikánského koncilu je Marie uctívána jako vynikající a naprosto jedinečný člen církve a obdivuhodný příklad víry a lásky. Dnešní doba si stále více všímá Mariina odkazu a věřící do ní vkládají naděje na záchranu lidstva, neboť jak napsal v Pražské legendě básník Václav Renč: „Vítězná od věků, vítězství svého, ví, že se dočká..." Marii proto královský titul jistě patří.