Běla, Gven, Gvendolína a Anežka (Římská).
Běla, která má dnes svátek v občanském kalendáři, vznikla jako české jméno až v nové době. Je v podstatě překladem původně francouzské Blanky nebo latinské Albíny a znamená „bílá a čistá"". Na motiv bělosti vznikala i další ženská jména. Stejného základu je i Gven, což ve staré keltštině znamená Běla. Někdy je podle angličtiny uváděna jako Gvendolina a má svátek rovněž dnes. Zdá se, že jde o ženskou podobu mužského jména Gvenael, což by se dalo přeložit asi jako „Bělomír"" nebo „Běloušek"". Muž tohoto jména žil kdysi v Británii a jako misionář působil v 5. století v Bretani. Při ústí řeky Aulne do Atlantiku založil klášter, který se na dlouhou dobu stal pevninským střediskem a výchozím místem irskoskotských misií k východu Evropy. Klášterní kostel je dnes sice v rozvalinách, avšak zajímavé je, že půdorys závěru jeho lodi a presbyteria je takřka totožný se zbytky moravské stavební památky v Modré u Velehradu.
V českém církevním kalendáři má dnes svátek Anežka. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, je toto jméno řeckého původu a znamená „čistá" a „neposkvrněná".Toto jméno není v kalendáři jménem ojedinělým. Naše Anežky si ovšem zvykly slavit svůj svátek na Anežku Českou, tedy 2. března. Lednová Anežka je pro odlišení zvána Římskou. Její životní příběh platí za jedno z nejstarších vyprávění o svatých. Anežka byla dcerou bohatých římských křesťanských rodičů a byla prý neobyčejně krásná. Nebylo tedy divu, že již ve dvanácti letech jí nabídl sňatek syn městského prefekta. Dívka však nechtěla o svatbě ani slyšet. Odmítla jak tuto nabídku, tak i další sňatky. Každého odbyla stejnou větou: „Jsem už zasnoubena s jiným." Prefektův syn se však nechtěl nechat odbýt a naléhal, aby mu Anežka alespoň řekla, kdo je tím šťastným. Dívka mu oznámila, že se zasnoubila Ježíši Kristu. Starý prefekt urážku svého syna neunesl. Nechal Anežku zatknout a zavřel ji do nevěstince. Svého syna pak poslal za ní, aby se jí zde zmocnil a tím potrestal její pýchu. Když chtěl mladík splnit otcovo přání, padl náhle mrtev k zemi hned vedle lůžka. Dívka poklekla k mrtvému tělu a modlitbami se jí podařilo vrátit jej opět do života. Starý prefekt, zlostí bez sebe, že jeho plán nevyšel, nechal Anežku odvést v poutech k soudci. Ten za tučný úplatek rozhodl, že bude dívka upálena. Když vzplála na Domitianově stadionu (dnes Piazza Navona) hranice, plameny prý dívce vůbec neublížily. Prodejný soudce však přijal peníze, a tak musela být poprava vykonána. Nařídil proto jednomu vojákovi, aby dívku probodl mečem. Přibližným datem Anežčiny smrti je pravděpodobně rok 304. Pochovali ji na římském hřbitově, kde dnes stojí S. Agnese Fuori le Můra. Také na Piazza Navona stojí kostel zasvěcený Anežce. Jmenuje se S. Agnese al Circo Agonale,Lidé měli sv. Anežku od samých počátků ve velké úctě. Její svátek měl a má veliký význam. Každý rok 21. ledna jsou v kostele, kde je hrob mučednice, posvěceni dva beránci, z jejichž vlny se zhotovují pa//ia pro arcibiskupy. Existuje totiž ještě jeden význam tohoto jména, podle něhož pochází Anežka z latinského slova agnus, což znamená „beránek". V keltském kalendáři začíná období jeřábu Luis.